Loni v dubnu zemrel ve veku 72 lety americky biochemik a prosluly popularizator prirodnich ved i autor vedecko-fantastickych romanu a povidek Isaac Asimov. Jeho knihy patrily casto mezi bestsellery a nepochybne se zaslouzily o zlepseni obecneho povedomi o vede, vcetne astronomie. Koncem r. 1991 zemreli Harlan J. Smith, dlouholety reditel McDonaldovy observatore v Texasu, jenz se mimo jine zaslouzil o vybudovani tamejsiho 2,7 m reflektoru, uzivaneho pro mereni vzdalenosti Mesice laserem, dale J.E. Merill ( tabulky pro vypocet elementu zakrytovych dvojhvezd ), W.A. Hiltner ( prukopnik polarizacnich mereni v hvezdne i mezihvezdne astrofyzice ) a konecne F.J. Heyden, dlouholety reditel jezuitske observatore v Manile na Filipinach. V r. 1992 zemreli S. Hayakawa, japonsky astrofyzik, specializujici se na castice a fotony vysokych energii, S. Arend ( komety ), T.J. Deeming ( teorie zpracovani dat ) a G.K. OŻNeill (projekty kosmickych kolonii).
Nejvetsi ztratou vsak byl odchod holandskeho astronoma prof. Jana H. Oorta, narozeneho 28. dubna 1900, jenz zemrel 5.listopadu 1992. Po dobu 70 let publikoval puvodni vedecke prace z mnoha oboru astronomie, vychoval celou generaci holandskych i zahranicnich astronomu a podilel se vyznamnou merou na rozvoji novodobych observatori i mezinarodni organisaci astronomickeho vyzkumu. Pri prilezitosti svych devadesatin poskytl rozhovor vestniku CAS Kosmicke rozhledy ( KR 28:1990, c.3, str.89 ).
Jeden z zaku prof. Oorta Maarten Schmidt obdrzel loni prestizni medaili C. Bruceove, kterou udeluje za celozivotni dilo Pacificka astronomicka spolecnost. Prof. Schmidt proslul r. 1963 rozlustenim zahady spektra objektu 3C - 273, jenz se tak stal prototypem nove tridy kosmickych objektu - kvasaru. Britska Kralovska astronomicka spolecnost udelila zlate medaile ruskemu astrofyzikovi V.L. Ginzburgovi a Americanu E.N. Parkerovi. Herschelovu medaili teze Spolecnosti ziskal britsky radioastronom A.G. Lyne za vyzkumy pulsaru. Francouzska astronomicka spolecnost jmenovala laureatem Janssenovy ceny za r. 1992 Lubose Perka, byvaleho reditele Astronomickeho ustavu CSAV a predsedu CAS - jde o historicky nejvyznamnejsi mezinarodni uznani ceskemu astronomovi ve XX. stoleti.
Nekolik prednich astronomickych instituci meni sve sefy. Koncem r. 1991 odesel z funkce reditele prosluleho Ustavu Maxe Plancka pro astrofyziku do vysluzby prof. R. Kippenhahn a v dubnu 1992 admiral R.P.Truly prestal sefovat NASA - jeho odchod byl vsak vynucen zmenou priorit v NASA. Koncem roku pak ukoncil R. Giacconi funkci reditele Ustavu pro kosmicky teleskop v Baltimoru a od r. 1993 do r. 1997 bude reditelem Evropske jizni observatore. Predchozi sef ESO prof. L. Woltjer, jenz je v soucasne dobe presidentem Evropske astronomicke spolecnosti (EAS), je navrhovan na pristiho presidenta Mezinarodni astronomicke unie.
Za kolektivniho clena EAS byla loni v cervnu prijata CAS jako jedna z prvnich narodnich astronomickych spolecnosti. Astronomicky ustav CSAV se pri internim hodnoceni ustavu Akademie umistil na vytecnem 2. miste mezi 24 ustavy oddeleni ved o nezive prirode, hned za Matematickym ustavem. To je cenna deviza pro dobu, kdy dochazi k vyrazne restrikci zakladniho vyzkumu v Ceske republice; nejlepe hodnocene ustavy jsou totiz postizeny nejmene.
Ve Spojenych statech byla loni poskozena zemetresenim znama slunecni observator Big Bear, ktera se nachazela jen 8 km od epicentra. Pozorovani na teto nejvykonnejsi slunecni observatori na svete byla prerusena na ctvrt roku a naprava skod stala 300 000 dolaru. Na chilskych observatorich CTIO a ESO se v letech 1991-2 zacaly poradat cyklisticke zavody ( ze by inspirovane nasimi Ebicykly ? ), kterych se ucastni desitky zamestnancu observatori. Rozhodne nejde o lehke vyjizdky - na Cerro Tololo byla trasa dlouha jen 34 km, ale cykliste museli zdolat prevyseni plnych 1600 m, kdyz cil byl ve vysi 2200 m n.m. !
Do kategorie sportovnich vykonu lze patrne zaradit uspesny pokus americkych astronomu-amateru, kteri v jedne breznove noci r. 1991 usporadali zavod o visualni spatreni vsech 108 objektu Messierova kataloguu. ( Objekty M 101 a M 102 jsou totiz identicke. ) Podle C. Rayma pozorovatele vybaveni triedry a svetelnymi dalekohledy spatrili celkem 107 Messierovych objektu. Vzdoroval pouze jediny - M 2 - ktery vsak zaznamenali na matici CCD.
Koncem cervna 1992 se konalo v Parizi mezinarodni symposium pod zastitou UNESCO, ICSU a IAU, venovane zapornym vlivum prostredi na astronomicka pozorovani. Jak znamo, jde predevsim o presvetleni nocni oblohy, dale o radiove ruseni a konecne o vznik kosmickeho smeti v prostoru kolem Zeme. Ucastnici sympozia zduraznili, ze temna obloha a cisty kosmicky prostor patri k prirodnimu dedictvi lidstva, jez si zaslouzi zvlastni a trvalou ochranu. Soucasna situace neni radostna: trpi zejmena citliva radioastronomicka mereni vinou ruseni telekomunikacnimi sluzbami na Zemi i v kosmu. Jas pozadi se zhorsuje takovym tempem, ze napr. Evropa a USA jiz nemaji nikde dostatecne temnou oblohu. Take narust neregistrovanych castic kosmickeho smeti muze zcela znemoznit rozvoj kosmonautiky v pristim stoleti. Jen na okraj bych chtel poznamenat, ze za nektera zhorseni astronomickeho prostredi lide opravdu nemohou. Podle fotometrickych mereni se po vybuchu filipinske sopky Pinatubo zvysila extinkce v zemske atmosfere az o 0,08 mag ve vsech spektralnich pasmech a neni jasne, kdy toto vulkanicke zapraseni ovzdusi zmizi.
Astronomove, zda se, ztraceji i posledni vyhodu, jez se historicky tradovala, totiz ze se udajne dozivaji vyssiho prumerneho veku, nez ostatni smrtelnici. Podle D. Hermanna byla prumerna delka zivota 170 astronomu, narozenych v letech 1715 - 1825, celych 71,6 let, zatimco obecna populace tehdy dosahovala jen 60,7 let. V soucasne dobe se vsak prumerny vek astronomu od stredni delky zivota cele populace jiz vubec nelisi.
V. Trimbleova se zabyvala citacni analyzou pro americke astronomy v letech 1982-92. Nejhorsi vysledek byla 1 citace prace daneho astronoma za 2 roky, nejlepsi plnych 908 citaci za rok. Prumer cini kolem 50 citaci na astronoma za rok. Nejvyssi pocty citaci maji dle autorky zrali teoretici, zabyvajici se kosmologii, popripade astrofyzikou vysokych energii, kteri jsou zamestnani na prestizni americke vedecke instituci. Tento navod, jak zlepsit vlastni citacni profil, se bohuzel do nasich pomeru prilis nehodi. Navic je podle H. Abta v citacich nemalo chyb. V prestiznim casopise The Astrophysical Journal nasel autor chyby ve 12% citaci a dokonce i ve znamem Science Citation Index ( coz je nyni nemilosrdny tridic kvality i pro domaci astronomy ) je 3,6% citaci spatne.
Abt soucasne zjistil, ze prumerna astronomicka prace obsahuje 35 citaci, z nichz 0,4 % je zcela nesmyslnych, 2 % uvadi nespravne stranku puvodni publikace, 1,4% ma chyby ve jmene a 7,5 % chyby v inicialach krestnich jmen. V nejhure dokumentovane praci bylo 71% chybnych citaci ! Citacni chyby se siri snadno, jelikoz novi autori necituji prvotni prameny, ale opisuji citace z jinych studii.
D. Verner prisel se zajimavou myslenkou hodnotit astronomy nejen dle citaci, ale tez dle frekvence podekovani v zaverech praci jejich kolegu. V r. 1991 pripadala na jednu astronomickou praci podekovani 2,9 osobam. Nejnezistnejsimi astronomy roku se tak stali R. Blandford, J. Huchra, R. Kurucz, J. Ostriker, B. Paczynski, S. Tremaine a S. White.
V cervenci 1992 prisel The Astrophysical Journal s revolucni inovaci, kdyz jako prilohu casopisu dostali predplatitele videokazetu se zaznamy o slunecni cinnosti a o simulaci vzniku galaxii na superpocitaci. Pro predplatitele je vidoekazeta zdarma, ale autor se prohne: za zpracovani prilohy zaplati tisic dolaru. Konecne od r. 1993 zacinaji oba vedouci americke astronomicke casopisy prijimat jako prilohy vedeckych praci rozsahle ( nad 15 kB ) datove soubory, ktere budou zatim dvakrat rocne souhrnne publikovany na kompaktnich discich ROM.
To vse je vsak teprve predzvesti ery elektronickeho publikovani vedeckych praci. Prumerna prace obsahuje dle P. Ginsparga 50 kB, takze na jeden opticky disk lze ulozit asi 20 000 praci. Na obycejnou videokazetu pro format 8 mm lze vsak ulozit 2 GB, tedy asi 40 000 praci za cenu pouhych 7 dolaru. Pocitacove site prenesou jednu praci za 1/30 s, ale to se da jeste o puldruheho radu zrychlit. Preprinty vedeckych praci se jiz bezne prenaseji prostrednictvim siti a tak lze postupne usetrit za nakladne knihovny, papir, tiskarske barvy atd. Podle E. Garfielda vychazi nyni jiz sest interaktivnich elektronickych vedeckych casopisu a jejich pocet bezpochyby rychle poroste.
V soucasne dobe ma asi 5 milionu odborniku po celem svete pristup k elektronicke literature a datum prostrednictvim asi 7500 pocitacovych siti, z nichz patrne nejrychleji roste Internet ( dostupna tez v CR ) - o 15% mesicne ! Recenze se tak neobycejne zrychluji a rozsiruji - preprint dostupny v elektronicke siti muze posuzovat kdokoliv. Elektronicky rizene knihovny tak asi prejdou od nakupovani celych casopisu k nakupovani jednotlivych clanku popripade abstraktu, jenze takova revoluce prinese nove problemy.
Muze totiz dojit k diskriminaci tech odborniku, kteri nebudou napojeni na prislusne site a vznikne problem s kompatibilitou systemu, zvlaste pokud jde o prenos cernobilych a barevnych snimku. Navic se pocitacove systemy rychle vyvijeji a zaznamova media se prilis nehodi pro dlouhodobe archivovani. Lidske oko stale nejrychleji a bez unavy cte data na papire, ktery je lacinym a trvanlivym archivnim prostredim. M. Friedjung vsak pripadne poznamenava, ze bez ohledu na zpusoby archivace by mela byt data uchovavana v tech zemich, kde v nejblizsim stoleti nehrozi nebezpeci obcanske valky ci jinych nasilnych akci - jenze kdo z astronomu umi vestit ?
V. Greco aj. se vydali do florentinskeho vedeckeho musea, kde se uchovavaji dva Galileovy teleskopy a jedna cocka, kterou zrejme rovnez pouzival. Promerenim optickych parametru zjistili, ze indexy lomu cocek se pohybovaly kolem 1,5, a ze samostatna cocka o prumeru 58 mm zaclonena na 38 mm byla nejkvalitnejsi - dosahovala prakticky difrakcni meze. Objektivy v dalekohledech mely prumery 51 resp. 37 mm, ale byly zacloneny na 26 resp. 16 mm pri ohniskovych vzdalenostech 1330 a 980 mm. Dalekohledy dosahovaly zvetseni 21x resp. 14x a jejich uhlove rozliseni cinilo 10" resp. 20" .
Pro milovniky historickyh kuriozit pripojuji jeste poznamku o autorovi ohniska coude, tak popularniho u modernich spektroskopickych i vizualnich zrcadlovych teleskopu. Nazev sam pochazi z francouzstiny, kde znamena neco jako "zalomeny", ale autor sam byl nas rodak, jmenoval se Maurice Loewy a narodil se v Marianskych Laznich v r. 1833. Astronomii vystudoval ve Vidni, kde po jistou dobu pracoval na univerzitni observatori. Kvuli zidovske vire nemel nadeji na postup a tak prijal v r. 1860 nabidku znameho francouzskeho astronoma U. Le Verriera k prestupu na parizskou observator. Zde navrhl zmineny coude teleskop s objektivem o prumeru 0,6 m a ohniskem 18 m, jimz porizoval atlas Mesice.
Nejen Rise hvezd ( 73:1992, c.12, str. 180 ), ale i zahranicni casopisy prinesly loni nekolik novych domnenek o identifikaci biblicke Hvezdy betlemske s konkretnim astronomickym ukazem. C. Humphreys usuzuje, ze muselo jit o jediny objekt, takze obvykle uvazovane konjunkce planet se proste nehodi. V cinskych zaznamech nasel jasnou kometu z r. 5 BC, ktera byla videt na jare v souhvezdi Kozoroha. Podle toho pak klade zrozeni Krista do obdobi mezi 9. breznem a 4. kvetnem 5 BC. Podle tohoto autora se Jezisova obrizka uskutecnila mezi 16.3. a 11.5. a tri kralove dorazili do Betlema mezi 20.4. a 15.6.
Naproti tomu M. Molnar uvazuje dost sverazne o zakrytu Jupiteru Mesicem v souhvezdi Berana dne 20. brezna 6 BC a konecne I. Bulmer-Thomas v obsahle studii argumentuje, ze betlemska hvezda zdaleka nemusela byt napadnym ukazem, jak se obvykle soudi. Domniva se, ze biblicti mudrci byli fakticky babylonsti astronomove, kteri r. 5 BC po ceste do Jeruzalema a posleze do Betlema pozorovali jedinou planetu, ktera v dobe prichodu do Betlema byla v zastavce, coz je presvedcilo, ze prave tam maji hledat Dite. Autor proto usuzuje, ze slo o "kralovskou planetu" Jupiter, ktery byl toho roku videt na rannim nebi pocinaje 19. kvetnem. Dne 23. zari dosahl Jupiter -2,1 mag a vrcholil v Betleme po pulnoci ve vysi 79O. Podle toho by se Kristus narodil v druhe polovine zari 5 BC, coz je pri porovnavani s jinymi historickymi prameny zajiste prijatelne. Vsechny publikovane studie vsak znovu ukazuji, jak je tezke rekonstruovat sled udalosti z ne zcela urcitych biblickych zminek, v nichz samozrejme hrala astronomie zcela okrajovou ulohu.
Astronomie vsak hraje zcela podstatnou roli v soucasne snaze o popularizaci prirodnich ved. Vetsinou se totiz soudi, ze patri k nejsnaze popularizovatelnym oborum, coz v dnesni dobe obecneho odlivu zajmu o vedu muze mit primo strategickou hodnotu. D. Hayes uvadi, ze srozumitelnost textu lze doslova merit. Overovala to na anglickych textech, pricemz jako index srozumitelnosti pouzil velicinu, ktera hodnoti cetnost vyskytu jednotlivych slov v danem textu. Cim casteji se slova opakuji, tim je text obecne srozumitelnejsi, a naopak. Hayes vysel z faktu, ze ziva anglictina obsahuje priblizne 600 000 ruznych slov. S klesajici srozumitelnosti index algebraicky roste. Podle autora patri mezi nejobtiznejsi texty vedecke prace v moderni biologii a obecne je patrne, ze v danem oboru vedy se index s casem algebraicky zvysuje, tj. texty jsou cim dal mene srozumitelne.
K nejobtiznejsim casopisum patri americky vedecky
tydenik Science s indexem +45 a britska Nature s indexem +32.
Popularne-vedecky New Scientist dosahuje indexu +4 a bezne
noviny se pohybuji kolem indexu 0. Za poslednich 40 let se
obtiznost textu v mesicniku Scientific American ( v ruske
mutaci je znam pod titulem V mire nauki ) zvysila z 0 na +10
a v Astrophysical Journal z +3 na +18, kdezto standardni
ucebnice astronomie ma index -6,5. V porovnani s tim jsou
zcela srozumitelne romany pro dospele (index -19), detske
knihy pro vek 9-12 let ( index -32 ), a samozrejme bezna
spolecenska konverzace ( index -41 ). K nejjednodussi
komunikaci patri, kdyz matka hovori ke svemu triletemu diteti
( index -48 ), a na vubec nejnizsim stupni komunikacniho
zebricku pak stoji promluva sedlaka k jeho krave
( index -59 ). Ponechavam na ctenari tohoto prehledu, aby si
za dlouhych podzimnich veceru spocital index srozumitelnosti
prave dokoncene Zne objevu.
Venovano pamatce slovenskych astronomu RNDr. Elemera Csereho ( 1917 - 1992 ), zakladatele a dlouholeteho reditele hvezdarny v Hlohovci a Mgr. Petera Suleka ( 1949 - 1992), reditele hvezdarny ve Svidniku
Po cele ctvrstoleti nemel pisatel techto radku problemy s konkurenci: pokud je mi znamo, nikde na svete se obdobne prehledy o pokroku astronomie netiskly. ( Teprve nedavno jsem vsak zjistil, ze historicky tu kdysi takova konkurence byla. Od r. 1901 do r. 1918 vydavala Ceska akademie ved a umeni prehledy pokroku prirodnich ved, ktere se z puvodnich 70 str. rozrostly az na 380 str. textu ! ) To vse se vsak loni nahle zmenilo - v Publikacich Pacificke astronomicke spolecnosti c.671 uverejnila predni americka astronomka Virginie Trimblova prehled o pokroku astrofyziky za rok 1991. V te dobe byly uz me lonske Zne v tisku, takze o vzajemnem ovlivnovani nemohlo byt reci. Ctenari, kteri meli moznost oba prehledy porovnat, jiste ihned zjistili, ze oba clanky se od sebe lisi nejenom formou (Trimblova pise pro profesionaly, tedy i s presnymi citacemi atd.), ale zejmena obsahem.
Potvrdila se tak ma vystraha, ze tradicni Zne zdaleka nepredstavuji objektivni a uceleny pohled na rozvoj astronomie v danem obdobi; autorovy predsudky a omezeni jsou v prehledu nevyhnutelne znat. Prof. Trimblova se prirozene soustredila na cistou astrofyziku, kterou sverazne definuje jako tu cast astronomie, ktera nevyzaduje znalost souhvezdi a vypocet fazi Mesice. Nase Zen zretelne preferuje vysledky astronomickych pozorovani, takze s trochou nadsazky lze rici, ze teprve kombinaci obou pristupu muze ctenar nabyt primerene predstavy o tom, jak se v danem obdobi rozvijela astronomie. A tu maji ctenari Rise hvezd nespornou vyhodu: zajiste je mezi nimi vice tech, kdo krome cestiny ovladaji anglictinu, nez kolik je cestinaru mezi predplatiteli publikaci Pacificke astronomicke spolecnosti ( ani Virginie Trimblova nema narok ).
Lonsky rok prinesl primo nepreberne mnozstvi objevu,
ktere nekolikrat zaradily astronomii i do bezneho zpravodajstvi.
Podobne jako v predeslych letech lze videt, ze tyto vyjimecne
vysledky souviseji prevazne s pruzkumem blizkeho
vesmiru. Sklizime tak zejmena plody cinnosti astronomickych
observatori na obezne draze kolem Zeme i kosmickych sond
- zcela pravem byl lonsky rok vyhlasen OSN za Mezinarodni rok
kosmickeho prostoru ( ISY 92 ).