Každoročně pořádá „Astronomická společností v Hradci Králové - pracovní skupina sluneční hodiny“ výlety za slunečními hodinami. V roce 2009 se uskutečnilo toto setkání přátel slunečních hodin ve dnech 5. a 6. září 2009 v Praze. Během této dvoudenní akce jsme měli možnost shlédnout veliké množství nejrůznějších typů a provedení těchto časoměrných zařízení a při tom nám zbylo také dosti času na prohlídky některých historických skvostů města Pražského. Poslední bodem programu tohoto setkání byla návštěva strahovského kláštera. V letní refektáři tohoto kláštera se mimo jiné nacházejí také sluneční hodiny. Jedná se o sadu šesti obrazů slunečními hodinami, které jsou velice zajímavé a poměrně zachovalé. Zhotoveny byly kolem roku 1750 technikou malby na omítce a naposledy byly restaurovány v roce 1980. Ne všechny číselníky jsou kompletní, u jedněch schází hodinové značky a číslice a jedny jsou prosté jakékoliv stupnice což stěžuje čtení informací, které mají poskytovat.
Souřadnice stanoviště jsou 14:23:24 východní délka a 52:05:10 severní šířky. Azimut stěny je v katalogu uváděn 21° východně ale pří změření úhlu prostřednictvím snímků na www.mapy.cz vychází hodnota -11°. Rozměr číselníků jsem odhadl na 150x120 cm.
Abych si ověřil správnost těchto velice zajímavých slunečních hodin podrobil jsem jejich číselníky rekonstrukci pomocí programu Orologi Solari s následným ověřením výsledků programy SHC a Sonne.
Obraz č. 1, obsahuje hustou síť hodinových čar s dělením po půl hodině a sedm datových čar pro polohy vstupů slunce do jednotlivých znamení zvěrokruhu. V místě, kde se jednotlivé hodinové čáry protínají, je umístěn kolmý ukazatel - gnómon. V prostoru mezi hyperbolami pro slunovraty se navíc nachází po šesti obloucích po každé straně číselníku. Smysl nebo funkce těchto oblouků je zatím nejasná. Na číselníku nejsou patrné žádné stopy po číslicích nebo znacích.
Při rekonstrukci jsem postupoval tak, že nejdříve na základě sklonu rovnodennostní přímky jsem ověřil nastavení azimutu stěny. Zde mi místo požadovaných -11° vyšel úhel -7° a tak jsem dále pokračoval s touto hodnotou. Po kontrole polohy ukazatele tato zaznamenala změnu, musel jsem jej posunout níže. Je velice pravděpodobné že v místě kde je ukazatel umístěn v současnosti byla původně pata šikmého ukazatele nebo-li polosu s nodem. Dalším krokem byl výpočet hodinových čar a jejich usazení na pořízený snímek. Tato operace se zdařila poměrně přesně avšak pro již zmíněný azimut -7°. Rozsah číselníku vychází od 6 do 17 hodin s dělením po půl hodině. V poslední fázi bylo nutno určit správnou délku ukazatele, zde patrně gnómon. Po postupných změnách jeho délky jsem nakonec skončil na 11 cm při předpokládaném rozměru číselníku 150x120 cm. Jak je vidět na příslušném snímku, s takto upravený ukazatelem včetně změny jeho polohy jednotlivé hyperboly poměrně dobře až na několik nepřesností pasují s křivkami na snímku.
Při pokusu napasovat na sadu oblouků alespoň přibližně čáry nějakého jiného časového systému jsem ovšem neuspěl.
Obraz č. 2, zobrazuje postavu učence držícího glóbus jenž je opásaný stuhou s číslicemi od 16 do 23. Na ploše glóbu je patrno také několik zbíhajících se přímek. Podle hodnot jednotlivých číslic je jasné že se jedná o systém italských hodin, které ukazují čas uplynulý od západu slunce předchozího dne.
Při rekonstrukci jsem jako výchozí data použil nastavení předcházejícího číselníku s tím rozdílem že jsem zvolil systém italských hodin. A jak jsem záhy zjisti, rysky i časové značky pasují celkem dobře. Akorát délku gnómonu jsem musel zvětšit na 13 cm.
Obraz č. 3, je také poměrně zajímavý, stupnice na něm vynesená je v naších krajích téměř nepoužívaná. Na obraze je znázorněna postava krále Davida hrajícího na harfu. Jednotlivé struny, které jdou kolmo od horního okraje až ke spodnímu, jsou na svých krajích označené číslicemi 10-90 v levé částí a 90-20 v části pravé. Nejedná se o sluneční hodiny v pravém slova smyslu. Je zde využit princip slunečních hodin s tím že poloha konce stínu ukazuje azimut Slunce. Podle této stupnice má Slunce v poloze na východě azimut 0°, je-li přesně na jihu je hodnota azimutu 90° a pro západ připadá hodnota 0°. Také s ověřením správností tohoto číselníku nebyly potíže a výsledné hodnoty přesně pasují.
Obraz č. 4, je z celé série jediný bez číselníku. Ze slunečních hodin se dochoval toliko kolmý ukazatel vycházející z hrudi královny stojící na Zeměkouli. Ta drží v pravé ruce stuhu, na níž mohly být umístěné číslice. Podle polohy stuhy by mohly být vhodným protějškem číselníku č. 2. a obsahovat babylonské hodiny ukazující čas uplynulý od východu Slunce. Ale to je jen hypotéza.
Obraz č. 5, je ze všech zde se nacházejících číselníku nejzachovalejší a nejúplnější. Hodinový číselník na pozadí přírodní scenérie je s rozsahem od půl sedmé hodiny ranní do půl páté hodiny odpolední a pasuje téměř přesně s vygenerovaným číselníkem. Také zde jsou jako vstupní hodnoty použit azimut -7° a délka gnómonu 13 cm pro zvolený rozměr číselníku 150x120 cm. O něco hůře dopadla kontrola umístění a tvaru datových čar, které se znatelně odchylují od tvaru hyperboly. S pomocí funkce „simulace“ u programu Orologi Solari, lze nasimulovat směr a délku stínu ukazatele pro libovolný čas. Výsledek této kontroly nebyl ale zcela uspokojivý. Zatímco směr skutečného stínu souhlasí s polohou požadovanou pro dobu kdy byl snímek pořízen (13:36 SEČ), konec jeho stínu, který ukazuje datum je značně posunut a to na polohu 23. srpna. Tato chyba může být způsobena větší délkou ukazatele nežli je zapotřebí.
Při zadání skutečné hodnoty azimutu stěny -11° nelze žádný z číselníku ani na jednom obraze napasovat.
Obraz č. 6, znázorňuje postavu Atlanta držícího na svých bedrech planetu Zemi. Z oblasti glóbu vychází kolmý ukazatel a v oblouku ve spodní polovině obrazu jsou římské číslice od VII přes XII a končící V. Při prvním pohledu se vnucuje názor že se jedná o hodinové značky. Avšak žádným způsobem se mi nepodařilo na tyto značky napasovat sluneční hodiny. Určitého malého úspěchu jsem dosáhl použitím temporálních hodin ale zde nepasuje systém číslování hodin. Tento typ hodin počítá hodiny od východu slunce první hodinou a postupují druhá, třetí … až dvanáctá hodina před západem slunce s šestou hodinou kolem poledne. Světlá část dně je zde rozdělena na 12 stejně dlouhých dílů, které mají tu vlastnost, že se jejích délka během roku mění. Poloha paty kolmého ukazatele vychází pro tento časový systém nad levým ramenem Atlanta. Z našeho pohledu od hlavy vpravo. Pouze u tohoto číselníku jsem použil azimut -11°.
Při celkovém hodnocení je nutno poznamenat že rekonstrukce č.1 až č.5, které jsem provedl byly počítané pro azimut stěny -7° ač je stěna ve skutečnosti natočená o 11° k východu. Zde vyvstává otázka, proč jsou číselníky navržené pro jiný azimut stěny než na jakém jsou konstruované. Odpovědi se nasouvají hned dvě. Buď tvůrce chybně změřil vlastní natočení stěny a nevšiml si chyby v čase, který ukazují což se zdá málo pravděpodobné, a nebo šlo o návrh soustavy slunečních hodin určených pro úplně jinou stěnu ale nakonec realizovanou zde nebo také zde jako kopie. Otázkou nadále zůstává účel oblouků na prvním číselníku, jaký číselník byl na čtvrtém a o jakou stupnicí se jedná na číselníku posledním.