Místo srazu bylo na Nezvalové ulici v neděli ráno, samozřejmě pod slunečními hodinami. Zde nás uvítal Miloš Nosek a po něm se ujal slova Miroslav Brož, který nám popovídal něco kolem historie slunečních hodin a o chybách při jejich zřizování.

Velice zajímavé sluneční hodiny se nacházejí nedaleko, na Malém náměstí. 1.8 m vysoké válcové hodiny vypadají velice zajímavě, ale jsou dostatečně srozumitelné kolemjdoucím? Obyvatelé z okolí jsou velice ochotni vysvětlit funkci každému zájenci, který si viditelně neví s těmito hodinami rady.

Na nádvoří residence „Šatlava“ jsou také nové hodiny. Pod číselníkem se rozvinula debata kolem číslice pro čtvrtou hodinu. V některých případech je použita římská číslice v provedení IV jindy IIII. Obě varianty jsou z historického hlediska správné.
Na Velkém náměstí se k nám připojila skupina členů astronomické společnosti a několik dalších přátel. Zde jsme také byli seznámeni s historií města a s jeho zajímavými obyvateli (např. astronom Jan Šindel, astronom Tadeáš Hájek z Hájku – stavitel pražského orloje a studoval u něj také Tycho Brahe).

Sluneční hodiny na jižní stěně Univesity jsou i přes den často ve stínu. Jsou totiž instalované poměrně nízko mezi vysokýmy budovami. Výjevem na číselníku jsme se zabírali již na Velkém náměstí, když jsme hledali místo, z kterého bylo pozadí číselníku malované.
V arealu školy B. Němcové jme dostali za úkol najít sluneční hodiny. Analematické hodiny byly dobře schované v trávě.

A i po letech zachovalé. V tomto místě jsme ukončili pěší část našeho výletu a vrátili se ke svým autům. Další stanoviště jsme se vydali objet autem.
První zastávka byla na ulici Úprková před základní školou. Školní zahrada byla sice zavřena ale sluneční hodiny bylo možno vidět přes plot.

Další zastávka byla velmi zajímavá. Na krátkem úseku ulice Na Hrázce, kde jsme zaparkovali, jsme mohli vidět několik slunečních hodin. Hned první hodiny, které jsme viděli jsou malované na jižní stěně rodinného domku u silnice.
Číselník na dalším stanovišti byl vytvořen nalepením folie na plastové desce upevněné na západně orientované stěně. Zde jsme také pochválili hostiteli pěkně upravenou zahradu.

Na třetím stanovišti jsme mohli obdivovat nádherné polární sluneční hodiny vyrobené panem Janem Tomkem.
Zde nebyly jenom tyto hodiny. Pan Tomek je velký fanda párních strojů, kterých má rozsáhlou zbírku, mnohé plně funkční. Mnohá také zaujala architektura jejích domu a také zahrada s jezírkem. Navíc jsou pan Tomek a jeho paní velmi pohostinní a tak naše setkání skončilo až po malém občerstvení. Zde jsme také dopolední část našeho programu ukončili a vydali se do daleké restaurace na oběd před odpoledním programem na hvězdárně.

V mrazivém nedělním ránu jsme se vydali na mnohem dejší cestu za slunečními hodinami náchodska.
První zastávkou byla Dobruška. Na rohu zvonice u kostela nad náměstím jsou namalované dvoje sluneční hodiny. Jelikož jejích ukazatel je ohnutý, několik členů se jej pokusilo narovnat. S minimálním úspěchem.
Na náměstí v Dobrušce je ještě jedna zajímavost, velká mramorová koule nadnášená vodním tlakem. Velká atrakce nejen pro děti.

Nové Město nad Metují, dvoje sluneční hodiny na starém náměstí ale měli jsme ale smůlu. Slunce na ty jedny dosvítilo před dvaceti minutami kdy se schovalo za střechu protějšího domu a na ty druhé ještě nedosáhlo.

Také na náměstí v Náchodě jsou dvoje poměrně staré sluneční hodiny na stěně kostela. Podle vzhledu ale patrně nepocházejí oba číselníky ze stejné doby.

Na kraji města jsme mněli možnost vidět trojici perfektně provedených slunečních hodin na třech stěnách jednoho domu. Pro lepší snímky se nám podařilo vloudit na zahradu sousedního domu.
Další zastávkou by klášter v Polici nad Metují. Ale jelikož byl i přes předcházející domluvu zavřen, nemohli jsme zde instalované hodiny vidět.

Také další sluneční hodiny na zdi rodinného domku byly vidět pouze přes plot. Získaný volný čas jsme využili k návštěvě nedalakého muzea hraček značky Merkur. Zde mnozí zavzpomínali na své dětství

Naším dalším cílem byly Teplice nad Metují, kde jsme viděli troje hodiny.
První, kovové byly instalované na jižní stěně domu u železnice, kousek od parkoviště ve Skalním Městě.
Další byly malované na plastové desce v areálu školy a vypadaly velice pěkně.

Poslední jsme nalezli na zahradě za restauraci, ve které jsme se zastavili na obědě. Na vertikálně polozeném kameni jsou vyryté číslice. Čas ukazuje stín vržený kolmým kovovým ukazatelem.

Zbytek slunečních hodin jsme viděli na stěně kostela sv. Michaela. Byl to vlastně jen obrys číselníku s polosem.

Velmi zajímavé sluneční hodiny jsme objevily na louce nad obcí Vernéřovice. Sluneční brána je zhotovena z pískovce sochařem a malířem Zdeňkem Hůlou. Tyto sluneční hodiny jsou konstruovány tak, aby ukazovali čas rovnodenností a slunovratů. Pro běžného člověka bez základních znalostí astronomie a gnómoniky je princip hodin asi těžko pochopitelný.

V našem cestovním plánu byla další zastávka v obci Velký Dřevíč, samozřejmně u slunečních hodin. Avšak cestou jsme nedaleko před cílem zahlédli na jedné zahradě kopuli malé hvězdárny. A takovému úlovku se těžko odoláva. Tak jsme se vydali na toto místo zjistit další podrobnosti. Majitel, pan Vulfstein, byl velice ochotný a dovolil ném nahlédnout do jeho hvězdárničky s dvoumetrovou kopulí a také nám ukázal své sluneční hodiny na jižní stěně domu. Jistě bychom zde zůstali déle ale měli jsme jiný program, který jsme nechtěli moc nabourávat.

Na našem plánovaném stanovišti jsme po upožděném doražení obdivovali skvěle provedené sluneční hodiny na stěně rodinného domku, kousek vedle nich jedny skromnější a ještě jedny na provizorním stojanu pro budoucí použití.

Čas nás trochu tlačil a tak jsme spěchali do Rokytníku na rozcestí kde jsme udělali pár snímků velmi pěkných svislých slunečních hodin malovaných na zdi kapličky.

Naše poslední zastávka byla v Červeném Kostelci, samozřejmně pod slunečními hodinami, malovanými na jižní stěně domu. Zde jsme naší dvoudenní akci ukončily a rozjeli se do svých domovů.