Římské číslice

Při podzimním setkání příznivců slunečních hodin v Hradci Králové došlo pod hodinami na nádvoří „Šatlavy“ k diskusi ohledně použití znaku IIII pro čtvrtou hodinu. Na základě této diskuse vznikl tento článek, který sice vypadá jako „nošení dříví do lesa“, ale abych se přiznal, sám jsem o některých pravidlech nevěděl. Doufám že bude přínosem i ostatním.
Římské číslice jsou součástí číselné soustavy, kterou převzali staří Římané od Etrusků. K zápisu jednotlivých čísel byly původně používány samostatné symboly, které byly ve středověku modifikovány do dnešní podoby. Ačkoliv již před jedenácti stoletími bylo zavedené používaní arabských číslic, v mnoha případech se i v dnešní době římské číslice používají ( číselníky hodin, označování století, měsíců a kvartálů, číslování položek, odstavců, kapitol a podobně).

I. K zápisu jednotlivých čísel se používá velkých i malých písmen abecedy (I, V, X, L, C, D, M nebo i, v, x, l, c, d, m).
II.Začíná se psát znakem nejvyšší číslice s maximálním použitím tří stejných znaků.
III.Je-li před větší číslici číslice menší, znamená to odečet (IV 5-1=4, IIX 10-2=8).
IV.Pro odečítání se používají pouze znaky I, X, C. Použití V, L, D je nepřípustné (nesprávně VC pro 95, ale správně XCV nebo LXLV).
V.Římskou číslici I zpravidla odečítáme jen od V a X (proto je třeba rok 1999 zapisovat jako MCMXCIX a nikoliv jako MIM či IMM i když je to jednodušší. 99 můžeme napsat jako xcix nebo LXLIX, ale ne jako IC).
VI.Pro vyjádření tisícinásobku je nad znakem rovnoběžná čárka.

Způsob zápisu římských číslic prošel během staletí svým vývojem, ale i dnes se lze setkat s kombinacemi, které jakoby odporovaly výše uvedeným pravidlům. Jako příklad je možno uvést použití číslice 4, kterou běžně zapisujeme jako IV, ale často se můžeme setkat právě s tvarem IIII. Původně byl používán symbol IIII a to z důvodu, že znak IV byl zkratkou pro jméno boha Jupitera (psáno: IVPPITER) a tudíž nebylo vhodné tuto variantu používat. Použití IV bylo zaváděno až v období středověku. Například v manuskriptu z r. 1390 je používáno k vyjádření č.4 symbolu IIII, jiný manuskript z téhož roku používá IIII i IV a do třetice manuskript z roku 1381 používá jen znak IV.
Ve Francii XVII. století dokonce sám král Ludvík XIV. dával přednost znaku IIII před IV, a tak jeho hodináři používali výlučně IIII pro číslici 4.
Jako hlavní důvod upřednostnění IIII před IV na číselnících hodin se jeví lepší vizuální souměrnost s VIII na opačné straně číselníku, kterou IV nemá, i když tato varianta je zase lépe čitelná.
Podobné výjimky se nevyskytují jenom pro číslici 4. V dokumentech a na stavbách se často setkáváme i s dalšími variantami, které nejsou v souladu s výše používanými pravidly. Jedním z příkladu může být datum na Oblouku admirality v Londýně, kde je letopočet 1910 napsán ve formě se čtyřmi C jako MDCCCCX a nikoliv MCMX.

Doporučené odkazy pro další studium:
www.converter.cz/prevody/rimska-cisla.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Římské_číslice
www.ubr.com/clocks/frequently-asked-questions-faq/faq-roman-iiii-vs-iv-on-clock-dials.aspx