Destičkové sluneční hodiny
Jaromír Ciesla 8/2010
 |  |
| Destičkové sluneční hodiny v muzeu v Jedrzejówě. Foto: J. Ciesla - 2008 | |
| |
| Destičkové sluneční hodiny v muzeu v Jedrzejówě. Foto: J. Ciesla - 2008 | |
Destičkové neboli také diptychové sluneční hodiny patřily k jednoduchému a poměrně oblíbenému typu přenosných slunečních hodin a dnes je najdeme snad v každé trochu větší sbírce. Skládají se ze dvou, obvykle obdélníkových destiček spojených navzájem pantíkem – odtud také jejich název. Navržené jsou tak aby po rozevření svíraly obě desky mezi sebou pravý úhel. Jako materiál byla používána slonovina nebo vzácné dřevo. Pro přesnější nasměrování byly některé modely vybaveny kompasem, zapuštěným ve spodní (horizontální) desce. Pokud nebyly hodiny používané, byly destičky sklopené k sobě a zajištěné háčkem proti otevření. Tak mohly být hodiny při cestování bezpečně uložené a také číselník byl chráněn před poškozením.
Číselníky byly obvykle na obou deskách, tedy jižní svislý a vodorovný, které bývaly navíc bohatě zdobené. Jako ukazatel sloužilo vlákno spojující obě desky. Když se po rozevření desek vlákno napnulo, tak kromě toho že zastávalo funkci polosu, někdy také pomáhalo zajistit jejich vzájemnou kolmost.
Vybavení těchto hodin bylo velice rozmanité. Jak již bylo uvedeno některé měli zabudovaný kompas, nepoužívaly ale žádné zařízení k ustavení do vodorovné polohy a tak musely být postaveny buď na podložku, která byla vodorovná a nebo je bylo možno držet přibližně ve vodorovné poloze v ruce.
Hodiny byly vybaveny někdy jen jedním, ale většinou více číselníky. Nejjednodušší verze zpravidla obsahovala svislý a vodorovný číselník ukazující pravý sluneční čas. Nezřídka byly tyto hodiny doplněné i o další číselníky pro odečítáni italského, babylonského nebo i temporálního času případně i data takže je bylo možno použít jako kalendář.
Jelikož se jednalo o přenosné sluneční hodiny, které mohly být používané v rozličných zeměpisných šířkách, byla někdy svislá deska opatřena více otvory s označením zeměpisné šířky do kterých se potom umísťoval dle aktuální polohy horní konec vlákna. Tímto jednoduchým způsobem byl zajištěn správný sklon ukazatele, který je tak stále rovnoběžný se zemskou osou. U takovýchto hodin s měnitelným sklonem ukazatele byl používán také složitější číselník, který měl jednotlivé vodorovné číselníky na soustředných kružnicích s označením zeměpisné šířky. Součástí bývá také tabulka s polohami velkých měst.
V případě že byly hodiny doplňované ještě dalšími číselníky, byl u těchto používán kolmý ukazatel.
Použití bylo zcela jednoduché. Po rozevření destiček a případnému umístění horního konce ukazatele do otvoru s danou zeměpisnou šířkou byly hodiny ustaveny na vodorovnou podložku a nasměrovány ve směru sever – jih. Potom již stačilo podle polohy stínu ukazatele odečíst na číselníku aktuální sluneční čas.
A zajímavost na konec: Jako diptych jsou označované dvě desky s obrázky mezi sebou spojené panty. Například Wiltonský diptych (asi 1395-1399) je dvoudílný cestovní oltář anglického krále Richarda II.
 |  |
| Model destičkových slunečních hodin | |
 |
| Grafický návrh pro tisk. Kliknutím na obrázek dojde ke ztažení PDF souboru. Návrh byl vyhotoven pomocí programu Orologi Solari a po exportu do formátu DXF byl dokončen v programu Zoner Callisto. Graf EoT byl vygenerován programem Sonne. |
Model těchto hodin obsahuje svislý a vodorovný číselník, graf časové rovnice a tabulku pro korekci na zeměpisnou délku.
Z rovné překližky nebo jiné dostupné a vhodné desky vyřízneme dva obdélníky. Jeden podle rozměru svislého číselníku. A jeden pro vodorovný číselník, který bude delší o tloušťku použitého materiálu. Obě destičky spojíme pantíkem tak aby v zavřeném stavu lícovaly na bočních stranách a ve předu. Po rozevření musí svírat pravý úhel a lícovat se zadní hranou svislé desky.
Vystřihneme oba číselníky a přesně nalepíme. V místě pantů se budou stýkat. V bodech kde se hodinové rysky protínají navrtáme dírky, do kterých upevníme provázek, a to tak aby po rozevření byl napnutý.
Teď stačí jen vyjít ven, ustavit na vodorovnou podložku ve směru sever – jih a odečíst podle místa stínu provázku na stupnici pravý sluneční čas. Ten lze samozřejmě převést přičtením hodnot časové rovnice a korekce na zeměpisnou délku na čas pásmový. To provedeme tak, že k času odečtenému na číselníku přičteme hodnotu časové rovnice podle konkretního data a ještě přičteme hodnotu zeměpisné korekce. Do doby než mocní tohoto světa přijdou na nesmyslnost letního času musíme pamatovat tuto hodinu přičíst.