Karlovarsko 2010

Letošní podzimní setkání přátel slunečních hodin se konalo ve dnech 24. a 25. září v Karlových Varech. Organizací této akce se velice úspěšně zhostili pan Bruno Fisher s paní Marií Hellerovou.
Z důvodů značné odlehlosti jsem se já i většina dalších účastníků rozhodla přijet již v pátek. Toho jsme hodlali využít k neformálnímu setkání v blízké restauraci, kde bychom měli dostatek času na probrání některých otázek ohledně zlepšení práce našeho spolku.
Tentokrát jsem se rozhodl absolvovat cestu do Karlových Varů vlakem a autobusem. Proto jsem se synem vyrazil z domova v sedm hodin ráno a ještě před polednem jsem dorazil do Prahy. Z Prahy jsem hodlal pokračovat autobusem, kterým bych byl ve Varech ve 14:45. Na Florenci jsem ale po zjištění, že musím mít udělanou rezervaci, byl nucen změnit plán a dále pokračoval opět vlakem. Nastala tak útrpná cesta, která začala zjištěním na poslední chvíli, že spoj z hlavního nádraží je zrušen a jede až z Holešovic. Cestou se mi sice za oknem vlaku míhaly překrásné přírodní scenérie ale i přesto byla tato část cesty, během které jsme nabrali téměř hodinové zpoždění, velice únavná. Do Karlových Varů jsme dorazili se šestou hodinou a to jsem při pohledu na zdejší nádraží dlouho nechtěl věřit, že jsem v tom proslulém městě, které je cílem bezpočtu významných návštěvníků, převážně cizinců. Zde jsem zkrátka konstatoval, že i ta poslední Lhota na Opavsku se pyšní pěknějším nádražím.
Z důvodu značného zpoždění jsme se jeli rovnou ubytovat do penzionu Hestia, kam již někteří účastníci dorazili před námi. Po sedmé hodině jsme se všichni přítomní sešli v místní restauraci, kde se při lehké večeři rozjela bohatá diskuze jak ohledně plánu našeho výletu tak i kolem činností spolku.
Jelikož byl oficiální začátek v sobotu až v devět hodin, využil jsem právě probíhající akce "Noci vědců", v rámci které byla místní hvězdárna otevřena nepřetržitě 24 hodin. Na hvězdárně, na kterou jsem dorazil brzy nad ránem, jsem byl přivítán a ochotně proveden sympatickou dvojicí zdejší astronomické omladiny.

Tato sice menší ale velice útulná hvězdárna je situována vysoko nad městem kde je schovaná mezi stromy. Hvězdárna se může pyšnit bohatou popularizační činností a slušnou návštěvností, čemuž určitě nemálo přispívá i poměrně snadná dostupnost autobusem městské hromadné dopravy. Bohužel jsem se zde nemohl zdržet déle a tak jsem zakrátko spěchal zpět abych dorazil včas na výchozí místo našeho podzimního srazu přátel slunečních hodin.
S úderem deváté se nás na místě srazu, pod přístřeškem před penzionem Hestia, sešlo celkem 12 a tak jsme podle plánu vyjeli čtyřmi auty do deštivého dne za slunečními hodinami a dalšími zajímavostmi Karlovarska.

Naše první zastávka byla v Nejdku, kde jsme pěšky obešli celkem troje sluneční hodiny. První byly hned na začátku Dvořákovy ulice na JV stěně rodinného domu. Číslice v rozsahu VIII-XII-II jsou nakreslené na plastové stuze a připevněné na zdi ze strany ulice pod šikmým ukazatelem ozdobeným vytepaným sluníčkem.

Kousek dále v Poštovní ulici jsme obdivovali velice pěkné sluneční hodiny situované na JJZ stěně právě rekonstruovaného domu. Výmalba číselníku se skládá ze čtyř obrazů reprezentujících zemědělské práce čtyř ročních období. Číslice, které nebyly nikde patrné, se pravděpodobně nacházely na stuze ve spodní částí. Ukazatel byl v době naší návštěvy demontován z důvodu jeho renovace.
Za třetími hodinami jsme museli jít ještě kus cesty do ulice Dukelská. Hodiny jsou zhotovené z lišt připevněných na ZSZ stěně domu, avšak bez viditelných číslic.

Asi po půl hodině jsme již pokračovali k dalším hodinám. Tyto se nacházejí v části Karlových Varů, zvané Sedlec. Zde jsme byli přivítáni panem Kůrkou a jeho synem. Tito si na zahradě společně navrhli a vytvořili pěkné polární prstencové sluneční hodiny umístěné na sloupku. Během návštěvy jsme byli mimo jiné obeznámeni také s restauračními pracemi na zdejším kostele. Společnost nám zde dělal také majitelův jezevčík, který byl v neustálém pohybu jak se s námi neustále vítal, takže nebylo možno zhotovit jeho foto.

Po této návštěvě jsme pokračovali zpět do Karlových Varů. Auta jsme nechali na parkovišti u Tržnice a absolvovali malý městský okruh. Cestou jsme minuli sochu, kterou někteří cizinci pokládají za Lenina nebo Dvořáka, s nimiž má nápadnou podobu. Naštěstí je zde cedulka, která nás ujistila, že se opravdu jedná o T. G. Masaryka. Na skutečnou sochu Lenina jsme narazili také, ale až v Chebu. Procházíme ulicemi, lemovanými honosnými vilami, k naší další zastávce, kterou je pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla s pěti pozlacenými cibulemi, postavený podle vzoru stojícího nedaleko od Moskvy. Zde obdivujeme jeho úžasnou architekturu a výzdobu. Je to vskutku jedna z památek, kterou nelze přehlédnout.

Nedaleko pod kostelem, se v ulici Sadová nachází na věži lázeňského domu Chopin svislé sluneční hodiny konstruované na válcové ploše s rozsahem od 5 do 12 hodiny s půl hodinovým dělením.
Pokračovali jsme spletí uliček zpět na parkoviště odkud jsme se auty vydali na oběd do asi 15 km vzdálené restaurace Pod kaštanem v obci Hory. Zde jsme se za rozumný peníz dostali poctivé porce chutného jídla a setkali se s vzornou a rychlou obsluhou.

V odpolední části jsme pokračovali procházkou po Karlových Varech s prohlídkou lázeňského centra, vřídelní kolonády a podzemního Vřídla. Hlavní, kvůli čemu jsme zde byli, jsou nádherně provedené analematické hodiny umístěné u vchodu k podzemnímu vřídlu. Rozměr číselníku je 3.6 x 2.8 m a je vyhotoven jako bronzová plastika v dláždění chodníku. Po obvodu číselníku jsou ztvárněné tři vznášející se víly jako symbol jednotlivých složek vyvěrajícího pramene, kterými jsou minerály - voda - plyny. Plastika je doplněna texty vztahujícími se k časům pro užívání vody. Uprostřed vlastní plastiky je kamenná datová deska sloužící k určení místa, kde je třeba se v závislosti na datu postavit tak, aby náš stín ukazoval na správné místo v prostoru mezi číslicemi umístěnými po obvodu plastiky.

Po vyčerpávajícím výkladu, kterého se nám dostalo od bývalého ředitele Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád RNDr. Tomáše Vylita, jsme pokračovali prohlídkou karlovarského podzemí, konkrétně podzemního vřídla, která pro nás byla rovněž velice poučná. Zde jsme viděli výrobu tradičních karlovarských suvenýrů. Setkání se zúčastnil rovněž současný ředitel SPLZaK ing. Trnka. Zbytek tohoto deštivého dne jsme strávili individuální prohlídkou města, ochutnávkou jednotlivých pramenů, nákupem suvenýrů a oplatků.
Po sedmé hodině jsme započali náš večerní program, který byl věnován přednáškám o slunečních hodinách.
Jako první vystoupil Vráťa Zíka, který nás druhým pokračováním povídání o nezvyklých slunečních hodinách uvedl do problematiky projekce rovníkového číselníku do různých rovin. Zde jsme se dozvěděli o možnosti konstrukce analematických hodin tak, aby výsledný číselník byl na kružnici. Tyto hodiny se také nazývají Foster-Lambertovy. Samozřejmě tato konstrukce se dotýká i vlastního ukazatele, který nejenže není kolmý, ale mohou být i dva. Další zajímavostí, se kterou jsme byli seznámeni, byly sluneční hodiny ukazující hvězdný čas.
Také druhá přednáška byla velice poučná. Zde nás Jindřich Traugott seznámil s řešením slunečních hodin na budově gymnázia Nový PORG v Krči. Vtipně a efektně se vyrovnal se zadáním a možnostmi místa určeným pro tyto hodiny. Rovněž zajímavý byl jeho příspěvek o použití programu Sketchup při 3D návrhu slunečních hodin.
V posledním příspěvku jsem se věnoval projektu Sundial Atlas, kde jsem přítomné jednak seznámil s možnostmi tohoto projektu a také s možností jak se lze aktivně do tohoto projektu zapojit.
Po pásmu přednášek následovala diskuze o pořádání dalších akcí v příštím roce.

Jelikož pršelo celý den i noc, nic nás nepřekvapilo, že to pokračovalo i v neděli ráno když jsme vyjížděli za dalšími hodinami. Hned první se nacházely na domě v Těšovicích. Na téměř západní stěně se pod číselníkem o rozsahu XI-XII-V hodin nalézá kresba motoristy jedoucího na historickém motocyklu se sajdkou a spolujezdcem. S podobným motivem jsme se zatím nikdo nesetkal.

Další cesta vedla ve směru na Kynšperk, konkrétně do obce Kolová v Libavském Údolí. Zde jsme viděli nejpěknější hodiny z námi navštívených v těchto dvou dnech. Hodiny jsou velice vkusně namalované na jižní stěně domku.
Kromě slunečního času ukazují také čas od východu a do západu Slunce, délku dne a noci, analemu pro pravé poledne a sedm datových čar s vyznačenými znaky zodiaku.

Chápeme že "Tempus Fugit" jak hlásí jeden z textů na číselníku, ale přivítání majiteli a autorem je tak přesvědčivé, že neodoláváme a přijímáme jejích pozvání dále. Zde jsme bohatě pohoštění čerstvě upečenou bábovkou (dvěma), domácím moštem a dalšími dobrotami. Paní Řezníčková nám velice ochotně odpovídá na všelijaké všetečné otázky až ji tu pohodu, která z ní vyzařuje i závidíme.

Pan Řezníček nám podrobně vysvětluje jak funkci tak i jednotlivé doplňky jeho slunečních hodin, seznamuje nás také se způsobem jeho měření azimutu stěny, s návrhem a vlastní konstrukcí hodin. Čas opravdu letí, a tak musíme pokračovat.

Řezníčkovi totiž mají ještě jedny sluneční hodiny a to na nedaleké stodole, ke které nás velice ochotně doprovázejí. Hodiny jsou velice podobné, liší se jen orientací stěny a tématem pozadí. Na rozloučenou si ještě připijeme domácí slivovičkou a s pozváním ať se zase někdy zastavíme pomalu odjíždíme.

Nejedeme daleko, jen do Kynšperku nad Ohří do ulice M. Tyrše k domu pana Duška, který nás hned vítá a ukazuje své sluneční hodiny a zahradu. Jedny hodiny se nacházejí přímo na domě, konkrétně na téměř jižní stěně nad verandou, mají rozsah V-XII-III. Druhé, polární válcové jsou na zahradě kousek nad domem.

Na zahradě jsme dále seznámeni se dvěma typy barometrů, několika ze dřeva vyhotovenými bájnými postavičkami a se zkušenostmi pěstování hroznového vína.

Nedá se nic dělat podle plánu jedeme dál ve směru do Františkových Lázní. Nejdříve si jdeme prohlédnout pěkně vymalované hodiny v ulici Na Vrchu, které jsou viditelné jen ze zahrady. I přesto že přijíždíme mnohem později než jak bylo domluveno, jsme vpuštěni do prostoru zahrady odkud je možno si hodiny vyfotit.
Auta necháváme na místním placeném parkovišti a dále se vydáváme pěšky do lázeňského centra Františkových Lázní. Zde opět dostáváme vyčerpávající výklad pana Fischera, ze kterého je vidět, že je velice dobře obeznámen s historií a architekturou celé této karlovarské oblast a má také bohaté vědomosti o vlastním lázeňství.

Tady se také nalézá jeden, z našeho hlediska důležitý artefakt, co jiného než sluneční hodiny. Aby to nebylo jen tak jednoduché, nejsou to hodiny běžné, ale vícenásobné. Takových se u nás nenalézá mnoho, asi jenom ještě jedny v Moravské Třebové.

Hodiny se nacházejí ve spodní části náměstí Míru, kde jsou postavené na metrovém sloupku. Jak vyplývá z označení vícenásobné, obsahují několik číselníků vyrytých v mramorovém bloku.

Konkrétně jsou zde jedny svislé a jedny vodorovné, pak troje rovníkové a troje polární. Hodiny jsou v dosti zanedbaném stavu, porostlé lišejníky a zanesené vrstvou prachu, navíc zde chybí ukazatel rovníkových hodin. (Příště kartáč s sebou!)

Když už jsme ve Františkových Lázních, nemůžeme minout samotného Františka, za kterým chodí hlavně ženy, ale není to podmínkou. Samotné město působí klidným a spokojeným dojmem, čímž se značně odlišuje od Karlových Varů.

Po krátké prohlídce lázeňské kolonády a přilehlého parku jsme pokračovali do Chebu. Zde jsme udělali první zastávku u gymnázia v Nerudově ulici, na jehož stěně se nacházejí rozměrné JV svislé sluneční hodiny.

Za dalšími hodinami jsme šli do Františkánského kláštera, kde jsme se po projití křížové chodby a prohlídce klášterní knihovny dostali do vnitřního atria.
Svislé sluneční hodiny se zde nacházejí na JV stěně. Jsou malované s krajinářským motivem a mají rozsah 6-12-1.

Odsud jsme se vydali na prohlídku městského centra, kde se nám opět dostalo fundovaného výkladu pana Fischera. Zde se naše cesty částečně rozdělily. Někdo šel do restaurace na oběd, zatímco já jsem se se synem a s pány Traugottem a Pförtnerem vydal historickými uličkami k autu a směrem do Plzně kde jsme se u vlakového nádraží rozdělili a dále pokračovali vlakem na Prahu, Ostravu, Opavu a domů, kam jsme dorazili v jednu hodinu po půlnoci.