Prosloveno v České televizi 7. 9. 1997

                 Jiří Grygar:  Sváteční slovo
     Je to jistě pouhá náhoda,  že ničivé záplavy postihly naši
zemi  právě ve  dny dvou  těsně po  sobě následujících státních
svátků, kdy si teoreticky  připomínáme významné události našich
tisíciletých  dějin.  Pravím  teoreticky,  neboť  mám pocit, že
většina z nás nevzpomene věrozvěstů ani Mistra Jana Husa jak je
rok  dlouhý a  ony svátky   bere prostě  jako dva  pohodlné dny
souvislého volna.  Tentokrát nám však  onu tisíciletou historii
českého  národa  připomněla  macecha  Příroda  sama: statistika
o tisícileté vodě se zkrátka naplnila právě letos. Nechci v tom
hledat  žádnou mystiku  čísel  nebo  souvislostí; jde  mi spíše
o to, jak  zanedbáváme to, co  bychom mohli nazvat  historickou
pamětí národa.
     Pravda,  máme  s  historickou  pamětí  neobyčejně  špatnou
zkušenost.  V  minulém  století  si  ji  naši  předkové  chtěli
vylepšit  falešnými Rukopisy  a v  tomto století  se v školních
učebnicích   dějepisu   mnohokrát    zalepovalo,   škrtalo   či
přepisovalo.  Nenajdeme proto  dnes  v  Evropě národ,  který by
tak  jako  my  byl  až  cynicky  lhostejný  k vlastní minulosti
a k lidem, kteří se o přežití i rozkvět české země zasloužili.
     Podobně jako  jsme prostě zapomněli,  že jednou za  sto či
více let  přicházejí velké povodně,  zapomněli jsme i  na odkaz
věrozvěstů  či  Mistra  Jana  stejně  jako  na činy, které sice
nenajdeme  v  žádné  učebnici  dějepisu  jmenovitě,  ale  které
bezpochyby rozhodující měrou utvářely  naší současnost. Mám tím
především  na mysli  ty statečné  vlastence, kteří  se dokázali
postavit na  odpor hnědému moru  nacismu a posléze  rudému moru
komunismu, tvrdě  za to zaplatili  životem, zdravím i  majetkem
svým  a svých  příbuzných -  a pro  nás je  to jakoby  uzavřená
kapitola nešťastníků,  kteří měli tu  smůlu, že se  narodili na
nesprávném místě v nesprávnou dobu.
     Národ, který si neváží svých hrdinů, si může být jist tím,
že kromě  ničivých sil přírody,  jež spoutat neumíme,  se stane
znovu obětí ničivých sil, rozpoutaných člověkem. Je otázka, zda
po nynější  historické zkušenosti se u  nás ještě najdou příští
hrdinové.