Astrofyzik RNDr. Jiří Grygar, CSc. patří k nejznámějším představitelům a popularizátorům vědy u nás. Narodil se roku 1936 v rodině českého celního úředníka a české učitelky v malé německé vesničce, která po II. světové válce připadla Polsku. Vyrůstal v Ostravě, Brně a Opavě. V devíti letech ho zaujala kniha o astronomii a již tehdy se rozhodl, čím chce být. V patnácti letech byl přijat do Československé astronomické společnosti, stavěl vlastní dalekohledy, učil se jazyky. Po studiu fyziky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně se v Praze na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy věnoval astronomii a po dokončení studií v roce 1959 až do roku 1980 pracoval v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově. Dnes působí v sekci elementárních částic Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze. Od studentských let se zabývá popularizací astronomie a fyziky, za což mu v roce 1996 UNESCO udělilo cenu Kalinga. Je autorem a spoluautorem mnoha publikací (mimo jiné Vesmír je náš svět, V hlubinách vesmíru , Okna vesmíru dokořán, Vesmírná zastavení, Země ve vesmíru, dvou CD-ROM ASTRO 2001 ), členem mezinárodních i domácích vědeckých společností a redakčních rad vědeckých časopisů, místopředsedou Rady pro popularizaci vědy AV ČR, členem Vědecké rady AV ČR, atd.
Před časem jsme - každý podle svého - přivítali rok 2000. Jak je to ale s příchodem 21. století a třetího tisíciletí?
"Když si připomeneme, jak náš letopočet vznikl, není tento problém nijak zvlášť složitý. Vznik našeho letopočtu je založen na výpočtu opata římského kláštera Dionysia Exigua, jenž se pokusil v 6. století po Kristu určit datum Kristova narození přepočtem z tehdy používaného římského kalendáře. Římský kalendář počítal roky od hypotetického data založení města Říma. V dnešním vyjádření to bylo r. 753 př. n. l. Tento přepočet nebyl sice nijak historicky přesný - dnes odhadujeme, že se Kristus narodil v rozmezí let 4-7 před naším letopočtem - ale podstatné je, že se křesťanský letopočet rozšířil a stal se univerzálním v celosvětovém měřítku (viz světové letové a jízdní řády apod.). V mnoha zemích se ale používají zároveň zcela jiné letopočty (např. čínský, muslimský, židovský atd.), s jinými začátky a dokonce o různých délkách roku.
Římané neznali číslo nula - dokladem toho je výčet římských číslic I, V, X, L, C, D a M. Nulu jako plnoprávné číslo "vynalezli" Indové a tato znalost se do Evropy dostala poměrně pozdě, až během středověku. Proto Dionysius Exiguus nezavedl pro počátek letopočtu rok nula, nýbrž jedna. Roku jedna našeho letopočtu prostě předchází rok jedna před naším letopočtem, což je možno doložit jednoduchým schématem .... /-4/-3/-2/-1/+1/+2/+3/.....
Z toho plyne, že přelom letopočtů je dán půlnocí z 31. prosince roku -1 na 1. leden roku +1. Století a tisíciletí našeho letopočtu se začínají počítat až od 1. ledna roku 1 našeho letopočtu, takže první století uplynulo až 31. prosince r. 100, první tisíciletí až 31. prosince r. 1000 a druhé tisíciletí (zároveň též 20. století) skončí o půlnoci z 31. prosince r. 2000 na 1. ledna r. 2001. Posledním rokem 20. století a druhého tisíciletí našeho letopočtu je zkrátka až letošní rok 2000."
Letos o silvestru se tedy opravdu rozloučíme s odcházejícím stoletím. Jaká byla - podle vašeho názoru - nejdůležitější událost dvacátého století?
"Domnívám se, že patrně největší událost dvacátého století se stala 20. července 1969 - bylo to přistání člověka na Měsíci. Posuzuji to z kosmického nadhledu: tehdy poprvé v historii lidé navštívili jiné kosmické těleso. Pokud však mám hodnotit vědu obecně, považuji za událost století zrození kvantové mechaniky v letech 1925-1927. Byla to zásluha N. Bohra, M. Borna, W. Heisenberga, W. Pauliho, E. Schrödingera a mnoha dalších, kteří vskutku revolučním způsobem změnili náš pohled na svět, protože zasáhli do filozofie, fyziky, chemie a biologie. Díky kvantové mechanice vznikly významné technické vynálezy, kterými jsou polovodiče a čipy, počítače a lasery, supravodivé magnety a elektronové mikroskopy. To vedlo k zásadnímu převratu v medicíně, informatice, dopravě i zábavním průmyslu. V politice je podle mne nejvýznamnější vznik NATO v r. 1949. To téměř určitě zabránilo III. světové válce a současně zachránilo prozatím lidstvo před totalitními režimy."
Jaký je váš pohled ze století dvacátého do století jedenadvacátého?
"Naše současné poznání dokazuje, že život na Zemi je patrně velmi vzácný jev nejen v blízkém, ale i ve vzdáleném vesmíru. Dokonce nelze vyloučit, že jde o jev naprosto jedinečný, který nemá nikde jinde obdobu. To nikdy nebude možno prokázat; je však myslitelné, že bude prokázána domněnka přesně opačná: lidstvo přece jen jednou objeví, že není ve vesmíru samo. Postavení člověka na Zemi se v posledním století zásadně změnilo. Například počet lidí se zvýšil během jednoho století ze dvou miliard na šest miliard. Stále rozsáhlejší civilizační činnost člověka přináší vedle nesporných úspěchů (např. výrazné prodloužení střední délky života jedince v porovnání s minulými stoletími), také katastrofální problémy.
Vedle otřesných válečných konfliktů, při nichž umírají desítky miliónů lidí a další stamilióny trpí válečnými událostmi, hrozí lidstvu zejména ekologické krize. Jde především o soustavné znečišťování ovzduší, půdy i vod různými škodlivinami. Další hrozbu představuje soustavné mýcení tropických deštných pralesů, čímž se snižuje produkce kyslíku a hubí se mnohé rostlinné i živočišné druhy, které přispívaly k rozmanitosti forem života na Zemi. Právě tato rozmanitost představuje důležitou ochranu života před zánikem. Plocha pouští se zvětšuje a vlivem rostoucího tzv. skleníkového efektu se zvedá hladina světového oceánu. V průběhu průmyslové činnosti unikají do atmosféry zdánlivě neškodné a netečné sloučeniny a postupně ničí ochrannou ozónovou vrstvu. Člověk vstoupil jako aktivní činitel do mnoha přírodních dějů a jeho ekologická neohrabanost zasáhla už i do kosmického prostoru v okolí Země. Vlivem rozvoje kosmonautiky se kolem Země v posledních desetiletích vytvořil pás "kosmického smetí".
Je vidět, že některé lidské činnosti vyvolávají nežádoucí následky, s nimiž autoři nových postupů nepočítali, nebo které podcenili. Asi proto sílí hnutí, které je zaměřeno zásadně proti vědě a technice - hlásá jakýsi návrat "k nevinnosti člověka v panenské přírodě". Tyto snahy jsou možná ušlechtilé, ale určitě nereálné. Jediný způsob, jak udržet neblahé skutky lidstva pod kontrolou, je zabývat se jimi stejnou metodou, jaká se osvědčila při odhalování tajemství Vesmíru i Země - dalším rozvojem vědy.
Nemůžeme spoléhat ani na rady mimozemšťanů, ani na trvající šťastné náhody. Jsme účastníky a svědky jedinečného pokusu, zvaného inteligentní život. Jsem optimista a věřím, že se neprohřešíme vůči názvu našeho poddruhu - Homo sapiens sapiens."
Bohumil Kudera