44.
Předmluva ke knize Timothyho Ferrise:
Zpráva o stavu vesmíru {Aurora, Praha 2000}
V posledních sedmnácti letech měl český čtenář řadu příležitostí
seznámit se se stavem a proměnami kosmologie - vědy, jež ve zcela
dobrém smyslu zahrnuje v duchu okřídleného výroku Karla Poppera
("myslím, že všechno je kosmologie") veškeré lidské poznání. V r.
1983 to byla znamenitá kniha amerického fyzika, nositele Nobelovy
ceny Stevena Weinberga (První tři minuty; II. doplněné vydání
1998) a r. 1998 jeho "Snění o finální teorii", ale mezitím se na
českém čtenářském nebi zjevily početné další překlady: Gamowovův
"Pan Tompkins v říši divů" (1986), Novikovovy "Černé díry
a vesmír" (1989), populární Hawkingova "Stručná historie času"
(1991) i "Černé díry a budoucnost vesmíru" (1995), Daviesovy
"Poslední tři minuty" (1994), Barrowovy spisy "Původ vesmíru",
"Teorie všeho" (1996) a "Vesmír plný umění" (2000) jakož i knihy
českých autorů: Fischerovy "Průhledy do mikrokosmu" (1986) a můj
"Vesmír, jaký je" (1997).
Tento výčet není úplný, ale připadá mi podstatný pro čtenáře,
který se chce začíst do první Ferrisovy knihy, jež se nyní
objevuje v českém překladu. Prof. Ferris totiž u nás není tak
znám, jak by si s ohledem na svůj světový věhlas zasloužil. Během
své vědecké dráhy pracoval na čtyřech amerických univerzitách
a v současné době je emeritním profesorem prestižní University of
California v Berkeley. Celý život se kromě své vědecké práce
věnoval také popularizaci přírodních věd a filozofie početnými
články ve významných amerických novinách a časopisech, vystupoval
v rozhlase a televizi a napsal osm knih, přeložených do 16
jazyků. Připravil též obsah fonografického poselství
mimozemšťanům, jež na své palubě nesou slavné kosmické sondy
Voyager do hlubin kosmu.
Ve své nejnovější knize si uložil ambiciózní cíl podat širší
veřejnosti poselství o stavu (zkoumání) vesmíru na konci XX.
století. Když jsem pročítal rukopis překladu, na mnoha místech
mne napadlo, že plný užitek z knihy budou mít právě ti čtenáři,
kdo se předtím seznámili s poznatky, obsaženými ve výčtu knih na
počátku této předmluvy. Ferris má totiž tak neuvěřitelně široký
záběr a provokativní způsob výkladu, že čtenář bez předchozí
průpravy stráví hodně času listováním v encyklopediích či
naučných slovnících.
Pro připraveného čtenáře se však kniha nutně stane intelektuální
lahůdkou. Timothy Ferris ovládá totiž taje popularizátorského
umění jako málokdo. Pohybuje se bezpečně jak v teoretických
partiích tak při výkladu astronomických pozorování a fyzikálních
experimentů a ačkoliv je vědecky přesný, není ani hnidopich ani
nudný; navíc dokáže vymyslet vtipná a trefná podobenství. Obtížné
partie prokládá stručnými charakteristikami protagonistů
kosmologie XX. stol. od Alexandra Fridmana přes Paula Diraka
Johna Wheelera a Jakova Zeldoviče až po Andreje Lindeho a Eduarda
Wittena.
Ferrise vůbec nenapadne, aby čtenáře ujistil, že po přečtení
knihy bude mít - pokud jde o kosmologii - jasno. Poctivě uvádí,
že každá alespoň zčásti objasněná otázka vede badatele k novým,
ještě složitějším, ba přímo záhadným problémům. Ferris dokáže
i na laika přenést alespoň něco z onoho rozechvění myslitelů,
kteří si kladou na první pohled jednoduché (dětské) otázky, aby
pak jejich řešením strávili třeba i celá desetiletí, nezřídka
zdánlivě bez úspěchu. Autor však dramaticky přesně ukazuje, jak
z oné houštiny omylů a slepých uliček povstává nové poznání,
překvapující svou hlubokou vnitřní logikou a zejména doslova
svádivou elegancí.
Z vlastní zkušenosti vím, jak se naše přírodovědecky orientovaná
veřejnost zajímá nejen o obecnou koncepci velkého třesku
a budoucnosti vesmíru, ale zvláště o aktuální otázky vlastností
černých děr, povahu skryté hmoty vesmíru, původ antihmoty
a asymetrie v jejím zastoupení ve vesmíru, o reliktní záření,
supersymetrické částice, superstruny a kvantování, koncepci mnoha
paralelních vesmírů, antropický princip a nakonec i o otázku, zda
je ve vesmíru (ještě) místo pro Boha. Nuže, o tom všem
- a samozřejmě ještě o mnoho dalších souvisejících záležitostech
- si nyní bude moci každý hloubavý čtenář utvořit vlastní názor
za přispění autora, který právě na přelomu tisíciletí nabízí, ale
nevnucuje, osobitý a zasvěcený pohled na vesmír, jaký (asi) je.
Jiří Grygar