44. Předmluva ke knize Timothyho Ferrise:

Zpráva o stavu vesmíru {Aurora, Praha 2000}

V posledních sedmnácti letech měl český čtenář řadu příležitostí seznámit se se stavem a proměnami kosmologie - vědy, jež ve zcela dobrém smyslu zahrnuje v duchu okřídleného výroku Karla Poppera ("myslím, že všechno je kosmologie") veškeré lidské poznání. V r. 1983 to byla znamenitá kniha amerického fyzika, nositele Nobelovy ceny Stevena Weinberga (První tři minuty; II. doplněné vydání 1998) a r. 1998 jeho "Snění o finální teorii", ale mezitím se na českém čtenářském nebi zjevily početné další překlady: Gamowovův "Pan Tompkins v říši divů" (1986), Novikovovy "Černé díry a vesmír" (1989), populární Hawkingova "Stručná historie času" (1991) i "Černé díry a budoucnost vesmíru" (1995), Daviesovy "Poslední tři minuty" (1994), Barrowovy spisy "Původ vesmíru", "Teorie všeho" (1996) a "Vesmír plný umění" (2000) jakož i knihy českých autorů: Fischerovy "Průhledy do mikrokosmu" (1986) a můj "Vesmír, jaký je" (1997).
Tento výčet není úplný, ale připadá mi podstatný pro čtenáře, který se chce začíst do první Ferrisovy knihy, jež se nyní objevuje v českém překladu. Prof. Ferris totiž u nás není tak znám, jak by si s ohledem na svůj světový věhlas zasloužil. Během své vědecké dráhy pracoval na čtyřech amerických univerzitách a v současné době je emeritním profesorem prestižní University of California v Berkeley. Celý život se kromě své vědecké práce věnoval také popularizaci přírodních věd a filozofie početnými články ve významných amerických novinách a časopisech, vystupoval v rozhlase a televizi a napsal osm knih, přeložených do 16 jazyků. Připravil též obsah fonografického poselství mimozemšťanům, jež na své palubě nesou slavné kosmické sondy Voyager do hlubin kosmu.
Ve své nejnovější knize si uložil ambiciózní cíl podat širší veřejnosti poselství o stavu (zkoumání) vesmíru na konci XX. století. Když jsem pročítal rukopis překladu, na mnoha místech mne napadlo, že plný užitek z knihy budou mít právě ti čtenáři, kdo se předtím seznámili s poznatky, obsaženými ve výčtu knih na počátku této předmluvy. Ferris má totiž tak neuvěřitelně široký záběr a provokativní způsob výkladu, že čtenář bez předchozí průpravy stráví hodně času listováním v encyklopediích či naučných slovnících.
Pro připraveného čtenáře se však kniha nutně stane intelektuální lahůdkou. Timothy Ferris ovládá totiž taje popularizátorského umění jako málokdo. Pohybuje se bezpečně jak v teoretických partiích tak při výkladu astronomických pozorování a fyzikálních experimentů a ačkoliv je vědecky přesný, není ani hnidopich ani nudný; navíc dokáže vymyslet vtipná a trefná podobenství. Obtížné partie prokládá stručnými charakteristikami protagonistů kosmologie XX. stol. od Alexandra Fridmana přes Paula Diraka Johna Wheelera a Jakova Zeldoviče až po Andreje Lindeho a Eduarda Wittena.
Ferrise vůbec nenapadne, aby čtenáře ujistil, že po přečtení knihy bude mít - pokud jde o kosmologii - jasno. Poctivě uvádí, že každá alespoň zčásti objasněná otázka vede badatele k novým, ještě složitějším, ba přímo záhadným problémům. Ferris dokáže i na laika přenést alespoň něco z onoho rozechvění myslitelů, kteří si kladou na první pohled jednoduché (dětské) otázky, aby pak jejich řešením strávili třeba i celá desetiletí, nezřídka zdánlivě bez úspěchu. Autor však dramaticky přesně ukazuje, jak z oné houštiny omylů a slepých uliček povstává nové poznání, překvapující svou hlubokou vnitřní logikou a zejména doslova svádivou elegancí.
Z vlastní zkušenosti vím, jak se naše přírodovědecky orientovaná veřejnost zajímá nejen o obecnou koncepci velkého třesku a budoucnosti vesmíru, ale zvláště o aktuální otázky vlastností černých děr, povahu skryté hmoty vesmíru, původ antihmoty a asymetrie v jejím zastoupení ve vesmíru, o reliktní záření, supersymetrické částice, superstruny a kvantování, koncepci mnoha paralelních vesmírů, antropický princip a nakonec i o otázku, zda je ve vesmíru (ještě) místo pro Boha. Nuže, o tom všem - a samozřejmě ještě o mnoho dalších souvisejících záležitostech - si nyní bude moci každý hloubavý čtenář utvořit vlastní názor za přispění autora, který právě na přelomu tisíciletí nabízí, ale nevnucuje, osobitý a zasvěcený pohled na vesmír, jaký (asi) je.

Jiří Grygar