47 miliard kilometrů Cyrila Höschla


Skutečně je to tak; letos v listopadu překročí počet kilometrů,
které profesor Höschl na své životní pouti absolvoval,
neuvěřitelných 47 miliard kilometrů - pro názornost je to více než
desetinásobek vzdálenosti ze Slunce k Neptunu! Po celou tu dobu
se oslavenec řítí vesmírem vpravdě báchorečnou rychlostí 107 515
km/h! Pokud si v této chvíli myslíte, že autor příspěvku
(konečně) zešílel, aby mohl být umístěn v proslulém PCP na Praze
8, zadržte s kvapným úsudkem.
Cyril Höschl je totiž pravým světoobčanem zeměkoule a sdílí
s tímto titěrným kosmickým tělesem všechno dobré i zlé - tedy
i oběžný pohyb kolem Slunce. To však není žádná procházka růžovým
sadem, nýbrž nepřetržitý úprk po gigantické elipse; chtělo by se
říci odnikud nikam, neboť jde o oběh periodický, vykazující však
dlouhodobě jisté prvky chaosu.
Pana profesora znám jen z období popřevratového a tak nevím, jak
vypadal jeho pracovní režim dříve, ale zdá se mi, že onen kvalt
zeměkoule na dráze kolem Slunce naprosto výstižně charakterizuje
životní běh jubilanta, jenž se sám často podobá makroskopickému
kvantu: podle zpráv, které se však dosud nepodařilo potvrdit
z nezávislých pramenů, byl Cyril například současně pozorován na
kolegiu ministra, u klavíru ve svém bytě, při vizitě v PCP a an
se opaluje na kyperské pláži. Tím chci říci, že existuje důvodné
podezření, že Cyril Höschl nezřídka a zřejmě úmyslně porušuje
všeobecně přijímané fyzikální zákony; rovněž mu dále přitěžuje,
že se těchto činů dopouští opakovaně a naplňuje tak skutkovou
podstatu recidivismu.
Se jménem děkana Höschla jsem se poprvé setkal brzy po převratu,
když časopis Vesmír otiskl jeho inaugurační řeč, v níž figurovala
na lékaře nezvyklá Gaussova křivka normálního rozdělení
- komentáře k jeho proslovu v denním tisku byly vesměs silně
rozhořčené, a to mi imponovalo. Pak jsme se poznali osobně
v přípravném výboru pro založení Učené společnosti ČR, kde byl
Cyril po celou dobu benjamínkem - tu jsem zaznamenal
pozoruhodnou vyhraněnost jeho postojů a skvěle racionální
argumentaci. Pokud to logika věci vyžaduje, je proto jubilant
ochoten jít kdykoliv čelem proti zdi a proti všem - myslím, že by
se v tom punktu neohlížel ani na šediny samotného Aloise Jiráska.
Brzy mne však okolnosti doslova donutily formulovat již zmíněnou
domněnku o kvantově makroskopické povaze děkana-provokatéra,
buřiče a workaholika. Otevřu si rádio Classic a slyším jeho
komentář ke koncertu, který připravila III. lékařská fakulta.
Přijde mi fakultní časopis, a hle - obsahuje dlouhý traktát
z děkanského pera o stavu našeho vysokého školství. Zcela
výjimečně zapnu televizor a známá znělka uvádí Höschlův
medailonek, během něhož poznávám i jeho tak početnou
a všestrannou rodinu.
Začíná volební kampaň do Senátu a z nároží na mne zkoumavě hledí
zadumaná Cyrilova tvář v nadživotní velikosti: "tak co, hochu,
dáš mi svůj hlas v prvním, nebo až ve druhém kole?" Klímám v noci
nad klávesnicí a náhle mi počítač pípne. Když se podívám, kdo mi
to píše ve 2 h ráno, tak si mohu být skoro jist, že pokud to není
kolega z Kalifornie, tak to bude Cyril - vlastně ani nevím, odkud
se ozývá, neboť je kvantově rozmazán přinejmenším po teritoriu
Velké Prahy. Prof. Höschl totiž ovládá soudobou výpočetní
techniku stejně znamenitě jako informatici z povolání. Snad
neprozrazuji žádné služební tajemství, že jsem při evaluaci III.
LF záhy pochopil, že k témuž zajisté nenásilně přinutil celou
fakultu, od univerzitních profesorů přes sekretářky až po
studenty. Jev v našich luzích a hájích vskutku nevídaný a hodný
následování.
Ať Cyril zkouší cokoliv, vždy je ho vzápětí vidět na špici - jak
se může tolik talentů, energie a nezbytné sebeironie vejít do
jednoho lidského osudu, mi zůstává záhadou. Možná, že jednou
vznikne speciální laboratoř, která bude soustavně studovat
odchylky od relativistické a kvantové fyziky, jež nám Cyril
s takovou bravurou a téměř každodenně předvádí. Ale kdepak, žádná
laboratoř na to potřeba nebude; prof. Höschl si vše obstará
sám v rámci projektu: "Sám sobě pokusným králíkem" - a určitě na
to sežene grant a doktorandy a ještě ušetří na experimentálním
materiálu.
Do dalších 47 miliard kilometrů bez nehody Ti, milý abraháme,
přeju velkou, převážně kinetickou, energii a dobré lidi všude
kolem, Tvůj Jura.
1999-07-15