Hvězdáři schůzující

Když se  začínala v Ondřejově dělat  věda, panovaly v Ústavu
ještě idylické časy:
     Před  dvaceti  lety  dnešní  přední  vědečtí pracovníci
Ústavu ještě vědu nedělali. Měli konkrétnější starosti.

Zpracování pozorování  se dělo ponejvíce  ručně, k čemuž  se
víže pracovní pokyn prof. Zdeňka Kopala:
     Vynášíte-li  světelnou   křivku  zákrytové  dvojhvězdy,
dbejte  toho, abyste  měli yardy  papíru a  aby vám nepadaly
pantofle.

I ostatní   astronomická   technika    byla   tehdy   značně
jednoduchá, nicméně i tajemná.
     U nás  máme sekundární hodiny, které  občas z neznámých
důvodů začnou tikat.

Přímo prorocky zní výrok z r. 1962:
     Teď jsme v období  meziplanetárních letů, což už nebude
dlouho trvat.

Zvláštní kratochvíli poskytlo úplné sluneční zatmění v únoru
1961  v  Bulharsku.  Na  žádost  Ústavu  vyslat do Bulharska
expedici  za  zatměním  přišla  z  prezidia ČSAV následující
odpověď:
     Jelikož  dohoda  o  vědecké  spolupráci  s Akademií věd
Bulharské  lidové  republiky  bude   uzavřena  až  během  I.
čtvrtletí  1961,  doporučujeme  odložit  konání  expedice za
zatmění až na II. čtvrtletí zmíněného roku.

Tak  se  pozorovalo  alespoň   částečné  zatmění  Slunce  na
observatoři  v Ondřejově  (při zatažené  obloze), jak patrno
z následující zprávy:
     Podařilo  se  nám  až  na  ty  nervy  zaregistrovat při
zatmění kosmický šum.

Do Bulharska odejela jedině výprava astronomů-amatérů, která
nebyla  vázána uzavřením  meziakademické dohody,  ale i  tam
výprava  narazila  na  jisté  problémy,  jak referovat jeden
z účastníků:
     Mezi  účastníky  expedice  vynikal  její  vedoucí RNDr.
X.Y.,který obživnul jen tehdy, když přišli novináři.

Důležitou  součástí  vědy  je  umění  referovat  o vědeckých
výsledcích.  Zde  jistě  poslouží  návod tehdejšího ředitele
Ústavu RNDr. Bohumila Šternberka:
     Nestavějte své  referáty příliš odborně.  Pamatujte, že
jsou  určeny vědeckým  pracovníkům, kteří  jsou specialisty,
takže jim to musíte podat zcela amatérsky.

Prof. Kopal pohlížel na jevy vskutku z kosmického nadhledu:
     Z astronomického hlediska lze považovat lidstvo a vůbec
všechny živé organismy za kosmické nečistoty.

     Je třeba si pospíšit při studiu Krabí mlhoviny. Výpočty
totiž prokazují, že bude svítit již jen asi sto tisíc let.

Doc. Luboš Perek jednu svou přednášku vypointoval svérázně:
     Chtěl  jsem  na   závěr  promítnout  několik  barevných
diapozitivů. Není tu však promítací plátno, místnost se nedá
pořádně zatemnit a taky je už dost pozdě. Kromě toho jsem si
právě vzpomněl, že jsem diapozitivy nechal doma.

Astronom  se  živí  nejen  vědou,  ale  i výročními zprávami
o činnosti. K tomu se víže následující pokyn dr. Šternberka:
     Musíme  si  uvědomit,  že  naše  výroční  zpráva je jen
kapičkou do velkého lavóru tam někde nahoře.

Na kritiku z pléna pak odpověděl:
     Nelze tvrdit, že by z  naší výroční zprávy byl někdo na
Akademii janek.  Alespoň mi dosud  nikdo nic v  tomto ohledu
nehlásil.

Další  oblíbenou  kratochvílí  byla  výroba  vědecký  plánů.
K námitkám dr.Šternberk podotkl:
Musíme mít přece nějaký  perspektivní plán. Musíme mít totiž
něco, na jehož základě se pak ten plán bude měnit.

Když se rozproudila debata, jak jednotlivé kolonky dotazníku
o plánu vyplnit, uzavřel planou diskusi dr. Šternberk takto:
     Kdybychom nad tím přemýšleli,  tak nemůžeme vyplnit ani
jednu rubriku.

Jednou se na vědecké radě Ústavu diskutovalo o návrhu nového
organizačního řádu  pro hvězdárnu v  Ondřejově. Přihlásil se
člen Rady a řekl:
     Já  bych teď  přečetl úryvek  z organizačního  řádu pro
všeobecné obveselení.

Návod,  jak   radikálně  potlačit  byrokracii,   lze  vyčíst
z následující poznámky:
     Přípis  nezmizel;  zůstal  u  mne  v  šuplíku,  aby byl
vyřízen co nejrychleji.

Oblíbenou činností expertů jsou schůze, jež se dají rozdělit
na slavnostní a pracovní. Ty  první asi za moc nestojí, když
jeden z delegátů o nich referoval takto:
     Takový  delegát musí  dělat slavnostní  tvář, ale jinak
z toho moc nemá.

Pracovní  schůze  bývají  někdy  až  příliš  živé, jak plyne
z dalšího Šternberkova napomenutí:
     Musí zde být klid, tak se nebavte; na to máte dost času
v úředních hodinách.

Se  schůzemi  se  to   ovšem  nesmí  přehánět,  jak  vyplývá
z poučeného   zjištění   schůzovního   matadora,   jímž  dr.
Šternberk z titulu svých funkcí zajisté byl:
     Když  taková schůze  trvá déle  než tři  hodiny, začíná
člověk nezadržitelně blbnout.

Během  schůzí   na  hvězdárně  Astronomického   ústavu  ČSAV
v Ondřejově v letech 1960-1972 zaslechl Jiří Grygar