TELEVIZE: Důvody ke znepokojení Zn. mám
25.12.2000,23:00
Jiří Grygar
V polovině února 1992 mne Česká národní rada zvolila členem první Rady České televize na pětileté funkční období. Podle zákona jsme měli během dvou týdnů jmenovat prvního generálního ředitele České televize, což jsme jednomyslně odmítli, jelikož nám termín připadal šibeniční. Vypsali jsme řádné výběrové řízení a dali uchazečům dostatek času, aby mohli vypracovat písemně své záměry. Všechny podklady od 38 uchazečů jsme podrobně prostudovali a teprve pak jsme vybírali celkem 8 nejlepších k ústním rozhovorům. Dbali jsme o to, abychom s každým z finalistů hovořili stejně dlouhou dobu a o pořadí jejich vystoupení před Radou jsme losovali. Teprve pak proběhla vlastní volba ve dvou kolech, a tak byl do čela České televize zvolen první generální ředitel Ivo Mathé, jenž do funkce nastoupil 1. dubna 1992.

Nedávné tvrzení poslankyně Kateřiny Dostálové, že prvního generálního ředitele ČT zvolila poslanecká sněmovna, je tedy naprostý nesmysl (navíc v té době byla partnerem veřejnoprávní ČT Česká národní rada - měli jsme přece dosud federaci). Za to, že jsme se s výběrem generálního ředitele o celý měsíc opozdili, nás předseda tehdejší mediální komise ČNR vyplísnil a pohrozil, že pokud bychom se dopustili takového prohřešku opakovaně, budeme odvoláni. Ve světle této historie musím chtě nechtě obdivovat současnou (Marešovu) Radu ČT, která dokázala udělat z volby generálního ředitele opravdu krátký proces - tedy spíše trapnou frašku.

Pět let činnosti naší Rady ČT nebyla žádná selanka. Když se rozpadla federace, postavení ČT nabylo na významu a s tím zesílily i politické tlaky na vedení ČT resp. na Radu ČT. Ta však byla ve smyslu zákona zvolena vskutku z nezávislých osobností, takže po celou dobu výkonu našich funkcí se podařilo těmto tlakům dosti úspěšně čelit. Zaznamenali jsme jedinou prohru, když koncem r. 1992 na poslední chvíli poslanci ČNR rozhodli o privatizaci tehdejšího celoplošného kanálu F1, zatímco původně se měl privatizovat neplnohodnotný okruh OK3. Toto rozhodnutí posléze vedlo k rasantnímu nástupu komerční televize Nova, jež tak dostala do vínku zdarma nejrozšířenější televizní kanál. Nova též od počátku zahájila ostrou ostouzející kampaň vůči ČT, v níž - jak se zdá - nyní pokračuje jinými prostředky.

Nova se např. všemožně snažila, aby ČT ztratila právo - byť omezeného - vysílání reklam a naše Rada musela neustále čelit útokům, že není kompetentní ve věcech financování ČT. Přitom jsme si každoročně dávali vyhotovit nezávislý audit a v r. 1994 renomovaná mezinárodní firma Coopers and Lybrand vypracovala pro Radu komplexní analýzu hospodaření ČT, kterou se pak už stěží dařilo zpochybňovat.

Další úder přišel až po ukončení funkčního období I. Rady, kdy II. Radu poprvé volila poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. V rozporu s našimi naléhavými doporučeními - a hlavně se zákonem - byli členové II. Rady ČT vybíráni z osob, které spíše než různé názorové proudy naší společnosti (jak říká litera zákona) představovaly zájmy hlavních parlamentních stran. To se projevilo zřetelně při volbě generálního ředitele ČT v r. 1998, kdy neutrální profesionál Mathé ztratil svou funkci ve prospěch Jakuba Puchalského, o němž se Rada nejspíš domnívala, že s ním bude snadno manipulovat. Podotýkám, že to vše se odehrálo ještě před mimořádnými parlamentními volbami v červnu 1998, a tedy před vznikem opoziční smlouvy.

Když se postupně ukázalo, že Jakub Puchalský stranám opoziční smlouvy dostatečně nenadbíhá, přestala Rada ČT podporovat svého šerifa, což vedlo k rezignaci Puchalského na konci r. 1999. Na jeho místo jmenovala II. Rada ČT Dušana Chmelíčka. Nečekaný krok II. Rady zřejmě rozzlobil představitele opoziční smlouvy natolik, že přistoupili ke skandálnímu řešení, když sice podle litery zákona - ale zcela proti jeho duchu - odhlasovali poslanci těchto dvou stran dvakrát během jediného zasedání (!), že Česká televize neplní své povinnosti ze zákona. Zákon ve skutečnosti předvídá takový postup při odvolávání Rady ČT v intervalu až půl roku (!) mezi oběma hlasováními, čili první hlasování má být vážnou výstrahou, a ČT má mít několik měsíců na event. nápravu. Veřejnost ovšem jemnosti zákona nezná a tak se propásla důležitá příležitost proti takto účelovému jednání poslanecké sněmovny ostře protestovat.

Následky máme v čerstvé paměti. Letos na jaře zvolila Poslanecká sněmovna III. Radu ČT, v níž zasedli zcela bezostyšně 4 představitelé ČSSD a 3 zástupci ODS: Tak byla opoziční smlouva dotažena do vítězného konce při ovládnutí nejdůležitějšího elektronického média v zemi. To, že jde o jasné porušení zákona, zřejmě nikomu ani nepřišlo na mysl. Přesně tímto poměrem hlasů byl nedávno neodůvodněně odvolán nepohodlný Dušan Chmelíček, a po nesporně bravurním sportovním výkonu v rekordně krátkém čase vybrala III. Rada ČT nového generálního ředitele. O jeho servilnosti vůči ODS nelze zajisté pochybovat, jak ostatně prokázalo jeho první jmenování, když se Jana Bobošíková stala krotitelkou zpravodajství.

Zpravodajství je totiž tou oblastí, o kterou představitelům opoziční smlouvy odjakživa šlo. III. Rada ČT se ani nezarděla, když nedávno oficiálně prohlásila, že je nepřípustné, aby moderátoři zpravodajských pořadů přiváděli politiky do úzkých tím, že jim připomínají jejich vlastní dřívější výroky!! Nyní se nám příslušní politici zcela ve stylu předlistopadových demagogů snaží tvrdit, že vzpoura televizních zaměstnanců a "hrstky" umělců je vyvolána obavami o jejich tučné honoráře a tajemnými "skupinovými zájmy", proti vůli divácké většiny.

Tvrzení pana profesora Klause, že krize v televizi je důvodem pro privatizaci "veřejnoprávního hybridu", zcela odpovídá jeho někdejšímu záměru buď zachovat státní televizi (tzv. "vládní vlnka"), anebo vše zprivatizovat v rámci liberální doktríny. O tom, jak je tato doktrína pochybná, nás přesvědčuje právě probíhající krize. Vysílání Událostí na ČT1 z budovy ČT zaměstnaci zpravodajství bylo na Štědrý den (zřejmě jako extra dárek nového vedení ČT koncesionářům) přerušeno a nahrazeno pirátským vysíláním za účasti samotného generálního ředitele z prostor komerční TV Nova! O den později se totéž opakovalo s tím, že tentokrát nezištně posloužila druhá nejvýznamnější komerční TV Prima. (Kdopak vlastně v současné době financuje tyto údajně konkurenční televizní stanice?).

Charakteristicky ani jedna z těchto stanic neukázala a nereferovala o zástupech řadových koncesionářů ČT, kteří se navzdory vánočním svátkům dokázali shromáždit před budovou zpravodajství ČT, aby podpořili "vzbouřené" pracovníky zpravodajské redakce, protože se důvodně obávají, že je zásadně ohroženo právo na svobodu projevu a nezávislost veřejnoprávní televize v této zemi. Je to tím podivuhodnější, že zvláště TV Nova se opakovaně chvástá, že má svá očka všude a je ochotna denně referovat o kdejaké pitomosti. Je to tím více zarážející, že na dnešní vánoční manifestaci na Kavčích horách promluvili ke shromážděným koncesionářům mj. poslanci Marvanová a Svoboda a senátoři Ruml, Zieleniec a Fischer.

Při té příležitosti se mi vybavily nejméně dvě epizody. První je už staršího data, kdy TV Nova ve svém zpravodajství přinesla novinu, že Václav Klaus má ve Švýcarsku vilu. Byl z toho - jak známo - soud, ale nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání, jehož obsah není veřejně znám. Je však známo, že ve všech domácích soudních procesech ohledně smluv s ČNTS atp. TV Nova neustále vyhrává, což zdaleka neplatí pro soudy, které v té věci probíhají v zahraničí.

Za druhé, svého času měla TV Nova jisté obtíže s Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, jež je ze zákona určena pro kontrolu provozu komerčních stanic na území naší republiky. Mezi nejrozhodnější kritiky Novy tehdy patřil místopředseda Rady Petr Štěpánek. Vysloužil si dokonce od Vladimíra Železného přízvisko "tajtrlík". Týž pan Štěpánek nedávno kandidoval do Senátu za ODS, ale nikomu přitom nevadí, že nadále zastává funkci v Radě pro vysílání, pro níž platí tatáž pravidla jako pro Radu ČT, pokud jde o vyvíjení činnosti ve prospěch politické strany nebo hnutí. Zato se P. Štěpánek v těchto dnech iniciativně angažuje při zahájení správního řízení ve věci udělení možné pokuty ČT za údajné nepřístojnosti ve vysílání.

Čím dál tím více se mi zdá zřejmé, že celá akce s výměnou generálního ředitele těsně před Vánoci byla docela hezky vymyšlená. Prostý lid se má věnovat oslavám v kruhu rodiny a přátel, a denní tisk nevychází. Když se navíc přátelsky domluvíte se dvěma hlavními komerčními televizemi v zemi, je věc takříkajíc v suchu, a do nového roku, kdy se znovu rozjede veřejný a politický život, bude dohráno. Francouzi tomu říkají "fait accompli".

Jiří Grygar



Zveřejněno na Neviditelném psu 27.12.2000