Fax č. 6121 8005

Red. Lada Arnautová, Česká televize Praha            8. 10. 1998

                   Sváteční slovo 9. 10. 1998

     Minulý  měsíc jsem  doprovázel na  poslední cestě  kamaráda,
s nímž  jsem v  předchozích deseti  letech sjezdil  na kole  celé
Československo.  Zkušený  cyklista  jel  na  kole  do práce a byl
smrtelně  zraněn  řidičem  auta,  jenž  hrubým  způsobem  porušil
dopravní  předpisy.  Minulý  týden  jsem  se  dozvěděl  o havárii
nesmírně  skromné  a  obětavé  ženy,  která  řadu  let připravuje
znamenité Akademické  týdny v Novém Městě  nad Metují. Byla těžce
zraněna  řidičem,  který jel  v  uzavřené  osadě naprosto šílenou
rychlostí.

     Kdyby  nedejbože   našim  aerolinkám  spadlo   za  rok  sedm
dopravních letadel, patrně by to vedlo k zákazu leteckého provozu
a veřejnost - zhrozena takovým šlendriánem  - by volala po tvrdém
postihu  viníků. Ve  skutečnosti však  vcelku netečně  přihlížíme
k ještě daleko  horšímu vybíjení lidí  na silnicích v  naší zemi,
která není ani ve válce ani rozvrácena občanskými nepokoji.

     Myslím, že už stěží dnes  najdeme v republice někoho, kdo by
neměl příbuzné či známé, kteří se stali naprosto nevinnými obětmi
moderní modly, jíž je automobilismus. Lhostejně přijímáme zprávy,
že  po zvýšení  povolené rychlosti  se na  dálnicích zvedl  počet
vážných dopravních  nehod, nebo že  je u nás  legální montovat do
automobilů tzv. antiradary.

     Jakoby  se nás  to  netýkalo,  ačkoliv právě  svou pasivitou
přispíváme  nepřímo   k  tomu,  že  na   našich  silnicích  umírá
každoročně  téměř patnáctset  lidí a  ještě mnohem  více je těžce
zraněno. Tato  válka řidičů proti všem  je totiž nenápadně ukryta
v denních či  týdenních výkazech dopravních  nehod, které se  pro
svou jednotvárnost  staly zcela nezajímavými -  patrně málokdo se
zamýšlí nad  utrpením a starostmi  pozůstalých, jímž se  v jediné
osudné sekundě zhroutily rodinné vztahy a životní jistoty.

     Zdá se mi, že sebetvrdší postih viníků dopravních nehod tuto
tragickou bilanci příliš nezmírní. Musíme začít každý u sebe a ve
svém  nejbližším  okolí.  Měli  bychom  přestat  s  obdivem často
populárních  osobností, jež  se chlubí  tím, v  jakém čase dokáží
projet napříč  republikou , neboť je  evidentní, že přitom vědomě
porušují dopravní  předpisy. A pokaždé,  když usedáme za  volanty
svých technicky čím dál  dokonalejších plechových miláčků, bychom
měli myslet na to, že vládneme  nebezpečnou řízenou - a někdy pak
bohužel i neřízenou - střelou.
                                                    Jiří Grygar