Odpověď Týdeníku rozhlas na anketní otázku:

                Co pro mne znamená rozhlas?
                  22. 1. 1998
Pomocí rozhlasového  přijímače jsem se v  pěti letech naučil
číst. Na  ladicím knoflíku našeho rádia  zn. EMPO byla totiž
nastrčena červená kartička s tímto textem: "Pamatuj! Poslech
zahraničního  rozhlasu  se  trestá  káznicí  nebo  i smrtí!"
Rodiče,  obezřetně poslouchající  Londýn, zpočátku netušili,
že  přes  pootevřené  dveře  do  ložnice  měli ještě jednoho
spoluviníka. Tři roky  po válce jsem se k  Londýnu vrátil už
sám  a  dodnes  vzpomínám  na  pozdrav  Sira  Roberta Brucea
Lockharta:"Dobrou noc, a pevnou naději!" Pak následoval Hlas
Ameriky  s  nezapomenutelným  Martinem  Čermákem  a  zvláště
Svobodná  Evropa,  kterou  jsem  navzdory  veškerému  rušení
s gustem  poslouchal  na  sovětském  rádiopřijímači Spidola.
Rozhlas  po  většinu  života   pro  mne  především  znamenal
nenahraditelné pouto  s demokracií a  svobodou. Ani dnes  si
život  bez  rozhlasu  neumím  představit.  Doma  a  v  práci
používám celkem sedm přijímačů a  k tomu další tři přenosné,
takže rádio poslouchám i na ulici, v tramvaji či ve vlaku.

                                               Jiří Grygar