Prednaska pro  seminar ke 40.  vyroci otevreni hvezdarny  ve
      Valasskem Mezirici, 1. rijna 1995, 9.40-11.OO h
-----------------------------------------------------------
Jiri Grygar:
Nejvyznamnejsi astronomicke objevy poslednich ctyriceti let

     1. Astronomie roku 1955

     Pozorovani  vyhradne v  optickem, blizkem infracervenem
a radiovem (metrovem a decimetrovem) oboru spektra. Nejvetsi
opticke teleskopy  byly 5 m a  2,5 m v Kalifornii.  Pocitace
fakticky    neexistovaly.    Detektorem    temer    vyhradne
fotograficka  emulse.  Zacinal  vyzkum  balony  a sondaznimi
raketami.  Chybely dva  roky do  zacatku ery  umelych druzic
a kosmickych sond.

                   2. Slunecni soustava

           2.1. Planety a jejich druzice

     Merkur: Mariner 10 (1974)
     Venuse: Venera 9 a 10 - mekke pristani na povrchu(1975)
             Arecibo - radarova mapa povrchu (1979)
             Magellan - mapa a gravitacni pole (1990-94)
     Mesic: Luna - sondy od r. 1959
            Apollo - pristani astronautu (1969-72)
            Clementine - topografie a mineralogie (1994)
     Mars: Mariner 9 - prachova boure (1971)
           Viking 1 a 2 - povrch, chemicka analyza (1976-)
     Jupiter: Pioneer 10 a 11 (1973)
              Voyager 1 a 2 (1979): prstence, vulkany Io
              Galileo (1995): sestupny a obezny modul
     Saturn: Voyager 1 a 2 (1980): prstence, druzice, Titan
     Uran: objev prstencu pomoci zakrytu hvezd (1977)
           Voyager 2 (1986): druzice, povrch, Miranda
     Neptun:Voyager 2 (1989): druzice, Triton, povrch,prsten
     Pluto: pruvodce Charon (1978), zakryty (1985-89), HST

           2.2. Meziplanetarni latka

     a) Planetky

     V katalogu  jiz pres 6000  planetek, s jednou  vyjimkou
jsou vsechny pod kontrolou. Rozpoznani krizicu drahy Zeme:
     (3200) Phaeton - souvislost s Geminidami (IRAS, 1983)
     (4179) Toutatis - tesne priblizeni (1992, 2004)
     1994 XM1 byla 9.XII. jen 104 000 km od Zeme
     V hlavnim pasu byly detailne zkoumany sondou Galilei:
     (951) Gaspra (1991)
     (243) Ida a pruvodce Dactyl (1993)
     Koncem 1994 zkoumal HST povrch planetku (4) Vesta.
     R. 1977 objevil C.  Kowal planetku (2060) Chiron, ktera
se nachazi na draze mezi Uranem a Saturnem a od r. 1989 jevi
kometarni aktivitu - prislunim  prochazi v unoru 1996. Dalsi
prislusnici teto  skupiny (Kentauri) jsou  nalezani pocinaje
r. 1992.
     Po peti letech usili zacali D. Jewitt a J. Luuova od r.
1992 nalezat stakilometrova telesa  na drahach, ktere sahaji
az za drahu Neptunu. Teleso 1994 ES2 ma velkou poloosu 46 AU
a obeznou dobu  314 let -  zatim nejvzdalenejsi ve  slunecni
soustave.   V   lete   1994   potvrdil   existenci  (30  km)
transneptunskych objektu take HST.

     b) Komety

     Pro rozvoj znalosti o kometach mely velky vyznam objevy
jasnych  komet:  Arend-Roland  (1956,  Mrkos (1957), Bennett
(1970), Kohoutek (1973) a  West (1976). Rekordni pocet komet
(34)  byl nalezen  r. 1989.  Do soucasnosti  bylo pozorovano
temer  900  ruznych  komet  pri  temer  1500 priblizenich ke
Slunci. V letech 1979-1989 druzice Solwind a SMM zaznamenaly
15  padu komet  na Slunce.  V letech  1993-94 byla sledovana
kometa  Shoemaker-Levy  9  pred  dopadem  na  Jupiter  a  po
slapovem roztrhani v cervenci 1992.
     Od r. 1982 se pozoruje Halleyova kometa pri 30. navratu
ke Slunci. Kolem prisluni sledovana take flotilou kosmickych
sond (Giotto  600 km od  jadra). Necekany vybuch  na prelomu
1990-91  ve  vzdalenosti  14   AU  od  Slunce.  1992  Giotto
sledovalo   ve   vzdalenosti   200   km   od   jadra  kometu
Grigg-Skjellerup. Koncem tehoz  roku prosla prislunim kometa
Swift-Tuttle - materska kometa Perseid.

     c) Meteory a meteority

    Dobre zdokumentovany byly pady meteoritu Pribram (1959),
Lost City  (1970), Innisfree (1977)  a Peekskill (1992).  R.
1966  byl  pozorovan  dest   Leonid,  trvajici  pul  hodiny,
s nejvyssi frekvenci 40 meteoru za sekundu.
     R. 1979  vyslovili L. Alvarez aj.  domnenku o dopadu 10
km  planetky  na  Zemi  pred  65  miliony  let,  na  zaklade
celosvetove  anomalie v  zastoupeni iridia.  Pokus o  vyklad
vymirani rostlin a zivocichu byl  uspesny - r. 1990 objevili
geologove ponoreny krater Chicxulub v Mexickem zalivu.

           2.3. Slunce

     V r.  1962 byly rozpoznany  5-minutove oscilace povrchu
Slunce a  tak zalozena helioseismologie.  Rentgenove druzice
odhalily behem  let 1970-90 podstatu  slunecnich erupci jako
magnetickych rekonexi  v korone. Ke  studiu slunecniho vetru
a polarnich oblasti  Slunce prispiva sonda  Ulysses (polarni
prulety, 1994-5).
     Od r.  1969 pracuje v  Homestake (SD) Davisuv  detektor
slunecnich  neutrin.  Od  r.  1989  postupne pribyvaji dalsi
detektory (Kamiokande, GALLEX, SAGE)  - problemem je deficit
neutrin v porovnani s modely TNR reakci v nitru Slunce.

           2.4. Kosmogonie slunecni soustavy

     V letech  1969-72 probehl sber  vzorku mesicnich hornin
(Apollo)  a  dalsi  experimenty  na  Mesici. Odtud vytvorena
teorie  vzniku  slunecni  soustavy  akreci  planetesimal  V.
Safronovem a A. Cameronem (1975)  a domnenka o vzniku Mesice
tecnou  srazkou  Pramesice  s  Prazemi  (1986).  Od  r. 1988
probihaji  drahove vypocty  pro planety  v intervalu  az 845
milionu   let,  z   nichz  vyplyva,   ze  vetsina   drah  je
chaotickych. Tim vzrusta uloha srazek i v pozdejsich etapach
vyvoje slunecni soustavy.

                     3. Hvezdny vesmir

           3.1. Hvezdy a dvojhvezdy

     Teorie   nukleogeneze   ve   hvezdach   byla  dokoncena
epochalni praci Burbidgeovych, Hoyla  a Fowlera (1957). V r.
1981  se  poprve  podarilo  rozlozit  na  slozky "nadhvezdu"
R136a  v kupe  30 Doradus,  takze maximalni  hmotnosti hvezd
patrne nepresahuji  100 MO. V r.  1983 objevila druzice IRAS
prachove  disky  kolem  blizkych  hvezd hlavni posloupnosti.
vymeny hmoty ve dvojhvezdach  pres Lagrangeuv bod v Rocheove
modelu vznikla r. 1966. K  dvojhvezdam s vymenou hmoty patri
take novy  (HR Del -  1967, V  1500  Cyg - 1975,  V 1974 Cyg
- 1992)  a nektere  typy supernov.  V r.  1987 byl pozorovan
unikatni  vybuch  supernovy  ve  Velkem  Magellanove mracnu,
doprovazeny  registraci neutrin.  Take rentgenove dvojhvezdy
(Sco  X-l r.  1963, Cyg  X-1 r.  1972, prechodne,  pulsujici
a zableskove  zdroje r.  1976) lze  vysvetlit vymenou  hmoty
a existenci akrecniho  disku v soustave  s kompaktni slozkou
(neutronova  hvezda,  cerna  dira).   R.  1971  bylo  poprve
zjisteno   silne  magneticke   pole  (az   105 T)  u  bilych
trpasliku.  V r.  1978 byla  rozpoznana emisni  a rentgenova
dvojhvezda  SS 433  s dvema  protilehlymi plynovymi vytrysky
o rychlosti proudu  plynu 80 000 km/s.  V letech 1982-84 byl
pozorovan zakryt  podivneho systemu î  Aurigae. R. 1992  byl
objekt  GEMINGA ztotoznen  s rentgenovym  pulsarem, optickym
i radiovym zdrojem jako pozustatek pomerne blizke supernovy.

           3.2. Radiove pulsary

     Epochalni objev J. Bellove a A. Hewishe r. 1968 otevrel
jednu z nejplodnejsich kapitol  moderni astrofyziky, kdyz se
ukazalo,  ze   jde  o  rychle   rotujici  neutronove  hvezdy
s extremne silnym magnetickym polem  (az 108 T). R. 1969 byl
opticky  identifikovan pulsar  v Krabi  mlhovine a  nalezeny
skoky v pomalu se prodluzujicich periodach nekterych mladych
pulsaru.  V r.  1974 objevili   J. Taylor  a R.  Hulse prvni
binarni  pulsar  (1913+16),  u  nehoz  byly  v  prubehu  let
rozpoznany cetne relativisticke efekty.  R. 1982 byl nalezen
prvni milisekundovy  pulsar 1937+21 a r.  1988 prvni binarni
milisekundovy pulsar  1957+20 ("cerna vdova").  R. 1992 byly
u pulsaru 1257+12 neprimo rozpoznany obihajici planety.

     3.3. Zableskove zdroje zareni gama

     R. 1972  objevily vojenske druzice  VELA kratkotrvajici
vzplanuti  v  oboru  mekkeho  zareni  gama  (kolem  100 keV)
s extremne  rychlym  nabehem  a  povlovnejsim poklesem toku.
Pokusy  o ztotozneni  se dodnes  nezdarily. Druzice  COMPTON
prokazala v letech 1991-5, ze  rozlozeni zdroju po obloze je
izotropni,   takze   jde   bud    o   zcela   lokalni   nebo
extragalaktickou  populaci objektu.  V breznu  1979 vsak byl
zaznamenan extremne silny ( o  5 radu proti prumeru) zablesk
pobliz  zbytku  supernovy  v  souhvezdi  Mecouna  ve  Velkem
Magellanove  mracnu.  Tim  se  objasneni  povahy zdroju dale
zkomplikovalo   -   jde   o   nejvetsi   nevyreseny  problem
astrofyziky.

           3.4. Mezihvezdna latka

     V r. 1963 byly objeveny  radiove cary OH v mezihvezdnem
prostoru   -  jejich   intenzitu  lze   vysvetlit  existenci
kosmickych maseru. V r. 1995  byl objeven i opticky laser na
169 æm  pomoci observatore KAO v  cirkumstelarnim mracnu. Od
r. 1968  pribyvalo objevu mezihvezdnych  car v centimetrovem
a milimetrovem  pasmu, zejmena  pak organickych  molekul. R.
1970 objevili Penzias a Wilson cary  CO a od te doby se dari
mapovat rozlozeni obrich molekulovych  mracen v Galaxii (cca
5000 objektu s hmotnostmi nad 105 MO).

               4. Extragalakticka astronomie

           4.1. Galaxie

     V   nasi  Galaxii   bylo  rozpoznano   kompaktni  jadro
s radiovym,  rentgenovym  a  infracervenym  prebytkem zareni
- patrne  cernou dirou  o hmotnosti  radu 106  MO. Kolem  se
nachazeji hvezdy galakticke vyduti,  dale pak hvezdy diskove
populace,  galakticke halo  a korona.  Specialni tridou jsou
velmi  stare  kulove  hvezdokupy  s  excentrickymi  drahami.
Galaxie patrne kanibalizuje okolni miniaturni galaxie.
     Od r. 1969 probihaji na superpocitacich simulace vyvoje
galaxii na zaklade  pusobeni gravitacniho zakona. Roztodivne
tvary galaxii lze vysvetlit snadno slapy a pruniky.
     Druzice IRAS odhalila r. 1983 existenci velmi svitivych
infracervenych  galaxii. HST  odhalil r.  1993 velky  vyskyt
modrych  vzdalenych galaxii  s prekotnou  tvorbou hvezd.  R.
1994 prokazal HST existenci supermasivni cerne diry s
hmotnosti  radu 109  MO v  galaxii M  87 v  kupe v Panne. R.
1988  odhalily pozemni  teleskopy s  citlivymi detektory CCD
existenci  obrich  sviticich  oblouku  kolem  nekterych  kup
galaxii -  jde o specificky projev  efektu gravitacni cocky.
Od.  r.  1993  se  pozoruji  projevy gravitacnich mikrococek
v galakticke  vyduti a  ve Velkem  Magellanove mracnu (OGLE,
MACHO, EROS).

           4.2. Kvasary

     Prvni   kvasar  byl   nalezen  r.   1960  (3C-48),  ale
nerozpoznan. To se podarilo  r. 1963 M. Schmidtovi (3C-273).
V r.  1972 byly  u kvasaru  3C-279 poprve  odhaleny zdanlive
nadsvetelne rychlosti vzdalovani  slozek radioveho obrazu od
sebe navzajem.  R. 1979 nalezl MMT  v Arizone dvojity kvasar
0957+561 A,B  - prvni gravitacni cocku.  Dosud je znamo pres
7000 kvasaru. Rekordni  cerveny posuv z = 4,9  pro kvasar PC
1247+3406 (CVn) byl zmeren r. 1991.

           4.3. Kosmologie

     Prinosem pro teorii velkeho tresku byl objev reliktniho
zareni Penziasem a Wilsonem (1965) a zjisteni kosmologickeho
pomeru   zastoupeni   vodiku   a   helia   3:1   (1968)   ze
spektroskopie.
     Z  teoretickych  praci  pripomenme  Kerrovo  reseni pro
rotujici  cerne  diry  (1963),  antropicky  princip,  jak ho
formuloval  B.  Carter  (1973),  objev mechanismu vyparovani
cernych der  S. Hawkingem (1975)  a Guthovu domnenku  (1981)
o kosmologicke inflaci ve velmi ranem vesmiru.
     V r. 1976 byla odhalena dipolova anizotropie reliktniho
zareni a r. 1992 prokazala druzice COBE fluktuace reliktniho
zareni na urovni  10-5, ve shode s inflacni  domnenkou. V r.
1981   se   poprve   prokazala   houbovitost  velkorozmerove
struktury vesmiru (proluky mezi nadkupami galaxii) a ziskaly
se silne  argumenty ve prospech nazoru,  ze vetsi cast hmoty
vesmiru je skryta pred  pozorovateli a projevuje se vyhradne
souhrnnou  gravitaci. V  r. 1994  dochazi diky  HST k objevu
cefeid v nekterych  galaxiich v kupe v Panne  a tim i revizi
kosmologicke  stupnice  vzdalenosti   a  kalibrace  Hubblova
vztahu.

     5. Zaver

           Na  rozvoji  astronomie  v  poslednich  ctyriceti
letech   se  rozhodujici   merou  podilela   nova  technika.
Predevsim slo o zpristupneni vsech pasem elektromagnetickeho
zareni, o registraci castic  a o vyznacne zvyseni citlivosti
a casove rozlisovaci schopnosti  detektoru. V optickem oboru
dosahla uhrnna  plocha zrcadel teleskopu  300 m2 a  do konce
stoleti  se  ma  ztrojnasobit.  Zavedly  se  systemy aktivni
a adaptivni optiky a naprosty prevrat vyvolal HST.
           Dale  velmi  pomohl   rozvoj  vypocetni  techniky
a zpristupneni   archivu   prostrednictvim   site  Internet.
Nejvetsi   objevy  vsak   zrejme  prinesla  radioastronomie,
zejmena  diky  obrim  strojum  typu  Arecibo,  VLA v Socorro
(1980) a systemum VLBI.  Nemalou zasluhu zejmena pri vyzkumu
slunecni  soustavy  si  ziskala  kosmonautika.  Pritom mnoho
vyzkumu je  podmineno znalosti velmi  presneho casu, coz  je
mozne  prave  od  r.  1955  diky  atomovym  hodinam (cesiove
normaly   casu).   Tento   trend   technickych  zvratu  bude
v astronomii i nadale pokracovat.
------------------------------------------------------------