Zahada vzniku a trvale existence zivota na Zemi patri stale k nejvetsim problemum prirodnich ved, jez se nemohou uchylit k lacinym - lec zcela jiste posetilym - tvrzenim " vedeckych kreacionistu " . Podle C. Chyby a C. Sagana bylo na Zemi dodano nejvetsi mnozstvi organickeho materialu z kosmu v prubehu ery tezkeho bombardovani Zeme planetkami v dobe mezi vznikem Zeme ( - 4,5 miliardy let ) a - 3,5 miliardami let. Tato dodavka ovlivnila take chemicke slozeni zemske atmosfery, ktera se puvodne skladala prevazne z CO2 a N2 . Oba autori se domnmivaji, ze zivot na Zemi byl odstartovan vicekrat, ale pokazde znicen dopady velmi hmotnych planetek. Teprve na konci ery tezkeho bombardovani se podarilo zivotu prezit a jelikoz nejstarsi zkameneliny - stromatolity - pochazeji z konce ery, soudi autori, ze zivot vznika "snadno". V soucasne dobe je uz dodavka organickeho materialu z kosmu snizena na pouhych 300 tun organickych latek rocne - zejmena v podobe meziplanetarniho prachu. Organicke latky v obrich telesech se pri impaktu vlivem vysokych teplot a tlaku znici.
Existence a vyvoj zivota na Zemi byly neustale ohrozovany rizikem degenerace ci zaniku. Cim dal vice musime zasnout nad tim, ze navzdory tomu zivot jiz nezanikl, a prave naopak se postupne neobycejne rozvinul. Jak uvadi J. Alexander, kdyby byl sklon rotacni osy Zeme stejne velky jako napr. u Uranu, zustavaly by trvale ve slunecni zari pouze oblasti v okoli rovniku, cili jen tam by vyrostly koralove utesy, ktere hraly ustredni ulohu pri pohlcovani CO2 z primitivni zemske atmosfery. To by vedlo k prekotnemu sklenikovemu efektu jako na Venusi a tedy k rychlemu a trvalemu zaniku zivota na Zemi.
Podle N. Cominse kdyby bylo v zemskem telese mene kovu, byla by zemska gravitace nizsi a magneticke pole Zeme slabsi, coz by znamenalo vlivem nepritomnosti tektoniky litosferickych desek vetsi vysku sopek a vpad vysokoenergetickych castic slunecniho vetru na zemsky povrch. Zeme by zkratka nebyla obyvatelna. Podle M. Rudermana hrozi proslule ozonove vrstve, ktera se utvorila pusobenim slunecniho ultrafialoveho zareni pote, co v zemske atmosfere stouplo zastoupeni molekularniho kysliku, cas od casu totalni zanik nasledkem explozi blizkych supernov. Nejnebezpecnejsi jsou vybuchy supernov I. typu ( prekotne termonuklearni reakce, nicici bile trpasliky ), ktere rusi ozonovou vrstvu do vzdalenosti 1 kpc. U supernov II. typu ( gravitacni zhrouceni velmi hmotnych hvezd ) je toto riziko asi o tri rady nizsi.
Jak znamo, zivot na Zemi vznikal zprvu vyhradne pod vodou, nebot jedine tam byl chranen pred sterilizacnim ultrafialovym zarenim Slunce. Vicebunecne organismy jsou vsak poprve dolozeny teprve pred 800 miliony lety. Podle J. Grayove a W. Sheara vstoupily na sous nejprve modrozelene rasy, nasledovane zelenymi rasami asi pred 600 miliony let. Az dodnes je nejpocetnejsi skupinou zivych organismu hmyz, nasledovan rostlinami a korysi. Dalsi pocetne skupiny jsou plzi, houby, prvoci a jiz zminene rasy. Nejmene je obojzivelniku a savcu - pouhych 4000 druhu. Odhaduje se, ze v soucasnosti zije na Zemi na 10 milionu druhu organismu, z toho je popsano asi 1,5 milionu druhu. Naprosta vetsina druhu jsou organismy docela male, s rozmery pod 10 mm.
Clovek je na Zemi asi 2 miliony let; k nejstarsim patri prosluly Australopithecus, po nemz nasledovali Homo habilis, H. erectus, H. ergaster a H. sapiens - ten se poprve objevil asi pred 250 000 lety. Moderni poddruh Homo sapiens sapiens je poprve dolozen pred 100 000 lety. V soucasne dobe pribyva rocne 100 milionu lidi, temer kazdy desaty obyvatel zemekoule vsak trpi podvyzivou. Snad i proto tolik lidi touzi po kontaktu s mimozemstany, kteri by nam treba poradili, jak se vyporadat s neduhy lidske spolecnosti. J. Iijspert vsak soudi, ze je tomu prave naopak: cizi civilizace se nam umyslne vyhybaji, nebot se obavaji, ze bychom jejich dokonalejsich vedomosti zneuzili k jeste vetsimu vyvrazdovani a k dalsimu znehodnocovani zivotniho prostredi !
Musime se tedy snazit o navazani kontaktu sami. G. Beskin a A. Saanikov navrhuji vyuzit ke kosmicke komunikaci sveraznych zesilovacu v podobe vzacnych vele-veleobru typu zeta Orionis nebo epsilon Orionis. Kdybychom udajne na tyto mamuti hvezdy zamirili usmerneny svazek mekkeho rentgenoveho zareni, transformovaly by se nase signaly do izotropnich optickych zablesku vele-veleobru. V. Svarcman aj. vyuzili rychleho fotometru MANIA u kavkazskeho 6 m reflektoru k hledani svetelnych modulaci umeleho puvodu s periodami od 500 ns do 200 s , ale zadne takove zmeny nenalezli.
Od pocatku projektu hledani cizich civilizaci ( Drakeuv projekt OZMA v dubnu 1960 ) do konce r. 1991 bylo uskutecneno celkem 64 rozsahlych pokusu o kosmicke naslouchani - vesmes bezuspesne. Dne 12. rijna 1992 - v den 500. vyroci Kolumbova objeveni Ameriky - zapocal zatim nejnarocnejsi projekt naslouchani, oznaceny zkratkou HRMS ( High Resolution Microwave Survey - mikrovlnna prehlidka s vysokym rozlisenim). Po soubojich s americkym Kongresem se organizaci NASA podarilo ziskat na projekt castku 10 milionu dolaru rocne - projekt je rozpocitan na cele desetileti. Odborne rizeni projektu bylo svereno Amesovu vyzkumnemu centru a Laboratori tryskoveho pohonu v Pasadene. Radiove naslouchani probiha u 70 m radioteleskopu v Goldstonu v Kalifornii, 300 m radioteleskopu v Arecibu na ostrove Portoriko, 43 m radioteleskopu v Green Banku a 64 m radioteleskopu v Parkesu v Australii.
Aparatura je tak vykonna, ze behem 30 s naslouchani ziska stejne mnozstvi udaju jako vsechny predesle projekty SETI za vice nez tri desetileti ! Prijimac obsahuje 107 kanalu o sirce pasma pouze 1 Hz . Hledani umeleho charakteru zachycenych signalu probiha ovsem zcela automaticky, pozorovatel dostava k vyhodnoceni pouze sporne pripady. Prehlidka zacala postupnym naslouchanim v pasmu tzv. " vodni diry " ( od frekvence neutralniho vodiku na 1420 MHz po frekvenci car mezihvezdneho hydroxylu 1720 MHz ) pro nejakych 800 osamelych hvezd slunecniho typu do vzdalenosti 25 pc od Zeme. Pote bude nasledovat soustavna prehlidka v pasmu 1 az 10 GHz pro nahodne vybrane vzorky hvezd v kazdem ctverecnim stupni oblohy. Nakonec pak budou podrobne zkoumany vybrane analogy Slunce co nejblize k Zemi.
Krome tohoto projektu se v dohledne dobe rozebehne jeste nekolik specializovanych prehlidek se srovnatelnym ci jeste vyssim poctem individualnich kanalu. Jak uvadi C. Sagan, i kdyby projekty neprinesly primy uspech, poslouzi nam k lepsimu formulovani strategie dalsiho vyzkumu a navic prinesou nepredvidane vedlejsi vysledky. Technickych principu z projektu CETI lze ovsem dobre vyuzit v pozemni technice, zejmena pri vytvareni site bunkovych telefonich siti a obecne pri zpracovani velkeho mnozstvi dat. Vzdyt vsechny dosavadni encyklopedie obsahuji pouze 0,1 TB udaju, coz HRMS hrave shromazdi za nekolik hodin.
Ponekud neobvykle prispeli k problematice vyskytu UFO na obloze astronomove ESO A. Smette a O. Hainaut. Nejprve v noci z 23. na 24. leden 1992 pozorovaly tisice lidi v Chile v pasu pevniny dlouhem plnych 2800 km svitici oblak, ktery se pohyboval k severu a pritom menil svou jasnost i tvar. Na La Silla jej spatrili pred pulnoci mistniho casu jako maly svitici prsten, ktery se posleze zvetsil na prumer asi 5O, a z nehoz vybihal svitici kuzel o delce az 40O . Objekt se posleze uhlove zrychlil, jeho jasnost prekonala Venusi, ale pak se rozptylil a zmizel. Ukazalo se, ze slo o prelet sovetskeho Kozmosu 2176, ktery byl vypusten z kosmodromu Pleseck a v uvedenou dobu prechazel na vyssi drahu se zapnutym raketovym motorem.
O dva dny pozdeji pozorovali pak zmineni astronomove za
ranniho svitani jasny difuzni objekt, mirici opet k severu,
ktery behem tri minut urazil na obloze asi 20O. Mel vzhled
jasne kondenzace 1 mag a byl obklopen slabsi mlhovinou
o prumeru 2O. Podle R. Rasta slo o rozptyl svetla na
krystalcich ledu, ktere vznikly vypustenim vody z raketoplanu
Discovery asi 7 minut pred citovanym pozorovanim. Tak se znovu
potvrdilo, ze i velmi bizarni ukazy UFO lze vysvetlit zcela
racionalne aktivitou pozemstanu.