Uz delsi dobu se vede spor o povahu samotneho jadra Galaxie, kde jsou jednak pozorovany mlade mimoradne svitive hvezdy a jednak je zrejme, ze koncentrace hmoty tam prudce roste. Jelikoz opticka extinkce ve smeru k jadru dosahuje dle odhadu neuveritelnych 50 magnitud, pokouseji se astronomove ziskat udaje o jadru spise infracervenymi merenimi, ktera jsou mezihvezdnou extinkci mene postizena. Chilske teleskopy NTT a 4 m na CTIO ziskaly dle P. Hoa a J. Hallera aj. dosti presvedcive udaje o existenci supermasivni cerne diry v jadre Galaxie o hmotnosti 2.106 MO, ale R. Sanders soudi, ze zvysena koncentrace infracerveneho zareni v okruhu nekolika obloukovych vterin kolem jadra se da vysvetlit existenci huste hvezdokupy, obsahujici nejakych 120 hvezd.
Pomerne zahadnym ukazem v jadru je tzv. Velky nicitel, jenz vydava promenne zareni gama v care 511 keV s nepatrnou sirkou 3 keV. Toto zareni vznika zcela jiste anihilaci paru pozitron-elektron a nasvedcuje tomu, ze v jadre Galaxie probihaji extremne intenzivni energeticke premeny. Velky nicitel se nachazi v poloze zdroje 1E1740.7-2942 a podle E. Phinneye se tam v rijnu 1990 kratkodobe objevila siroka cara na 410 keV se sirkou 180 keV, ktera znamena produkci a naslednou anihilaci 1013 kg pozitronu! J. Oort upozornuje na vyskyt vlaknove radiove struktury v okoli centra Galaxie, svedcici o pritomnosti relativne silnych magnetickych poli. Podobne a vlastne daleko vyraznejsi efekty se nachazeji v jadrech vetsiny galaxii, takze Oort pripomina, ze bychom meli prave jadra nasi Galaxie venovat co nejvice pozorovaciho usili, jelikoz je to nejblizsi moznost studovat tento obecny ukaz. Vskutku, jiz v blizke dobe se da ocekavat, ze oblast jadra Galaxie bude rozlisena na urovni 0,001" , coz v dane vzdalenosti odpovida pouhym 8 AU.
A. Kullessa a D. Lynden-Bell revidovali celkovou hmotnost Galaxie tak, ze do vzdalenosti 230 kpc od centra se nachazi 1,3.1012 MO , tedy podstatne vice, nez se dosud soudilo. Znamena to, ze halo Galaxie obsahuje velke mnozstvi skryte hmoty, ktera stabilizuje galakticky disk. Novy model rozlozeni hmoty v Galaxii zejmena na zaklade vysledku druzice IRAS v pasmu od 8 do 25 um podali R. Wainscott aj. V centralni casti Galaxie navazuje na disk tzv. galakticka vydut. V disku se pozoruji spiralni ramena a molekularni prsten, obsahujici vetsi pocet obrich molekulovych mracen. Take galakticke halo je v tomto infracervenem pasmu dobre patrne.
Studium dlouhovlnnych dat z IRAS pro otevrenou hvezdokupu Plejady prineslo dukazy, ze zname reflexni mlhoviny kolem nejjasnejsich hvezd v Plejadach jsou nasledkem setkani hvezdokupy s mezihvezdnym mracnem o prumeru skoro 15 pc. Rentgenovy obraz Plejad, porizeny druzici ROSAT, se znacne lisi od jejich optickeho vzhledu: v rentgenovem oboru nejvice zari hvezdy s hmotnosti srovnatelnou se Sluncem, kdezto hmotnejsi hvezdy jsou rentgenove malo vyrazne. Stari Plejad se odhaduje na 60 milionu let.
S pozoruhodnou uvahou o vyvoji kulovych hvezdokup
v Galaxii prisli P. Hut a S. Djorgovski. Uvadeji, ze v Galaxii
nyni zname asi 140 kulovych hvezdokup, z nichz kazda obsahuje
v prumeru asi pul milionu hvezd. Podle obou autoru vsak
puvodni populace techto nejstarsich objektu v Galaxii byla
vyssi, ale asi 20% zmizelo vinou kolapsu jader a neznamy pocet
se "vyparil" do obecneho pole Galaxie. Odhaduji, ze za
posledni miliardu hvezd se tak "ztratilo" 5 kulovych
hvezdokup.