Aparatury na umelych druzicich zaznamenaly behem vyznacnych slunecnich erupci zvyseny tok vysoce energetickych fotonu gama. V. Akimov aj. zaregistrovali fotony o energii az 2 GeV behem erupce z 15.cervna 1991 a druzice Compton na aparature Comptel zaznamenala fotony gama pri vyjimecne mohutne erupci z 11. cervna 1991, kdy byla prislusna aktivni oblast na Slunci viditelna ocima. Pritok fotonu trval plne 4 hodiny, tedy o rad dele nez u vsech predeslych ukazu tohoto typu. Stejna aparatura zachytila pri erupci z 15.6. tez volne neutrony ze Slunce.
C. Kellerovi se za vytecnych pozorovacich podminek na Kanarskych ostrovech podarilo metodou skvrnkove interferometrie rozlisit magneticke silove trubice na povrchu Slunce, jejichz prurez cini asi 200 km. Na svou velkou prilezitost ceka slunecni helioseismologie v ramci projektu GONG, jenz bude v r. 1994 zahajen na 6 observatorich podel cele zemekoule a mel by trvat 3 roky. Z dosavadnich mereni plyne dle D. Morrisona, ze v nitru Slunce dosahuje hustota 148nasobku hustoty vody za beznych podminek a teplota 15,5 MK, a ze jadro Slunce saha az do vzdalenosti 0,3 Ro, kde teplota klesa na 8 MK. Dale od centra se prostira zariva zona, ktera konci ve vzdalenosti 0,7 Ro pri teplote 2 MK. Nad ni se pak nachazi znama konvektivni zona,, vynasejici na povrch zapletene silocary lokalnich magnetickych poli.
S napetim ocekavane vysledky prvnich mereni neutrinoveho toku ze Slunce pomoci nedavno dokoncenych aparatur v Baksanu na Kavkaze a v Gran Sassu v Italii cely problem slunecnich neutrin dale zkomplikovaly. Znacne neprehlednou situaci shrnuli T. Kirsten aj. tak, ze v porovnani s teorii dava nejvyssi pozorovany tok na urovni 63 % experiment GALLEX, vyuzivajici rozpadu galia na germanium s prahovou energii neutrin 0,23 MeV. Tim je prakticky prokazano, ze ve Slunci probiha cyklus pp . Experiment SAGE byl zpocatku ovlivnen vyskytem germania z dopadu castic kosmickeho zareni. Od r. 1991 vsak dava vysledky prakticky shodne s italskymi merenimi, coz je skvele s ohledem na stejny typ detektoru ( galium 71 ). Japonsky experiment KAMIOKANDE s prahovou energii 7,3 MeV dava soustavne kolem 50 % teoretickeho toku a udajna zavislost toku neutrin na slunecni cinnosti se nepotvrzuje. Nejstarsi Davisuv experiment s chlorem pri prahove citlivosti 0,81 MeV vykazuje v prumeru jen 27 % ocekavaneho toku, coz se da vykladat bud problemy s chapanim vedlejsich vetvi termonuklearnich reakci ve Slunci, anebo jako dukaz ne zcela znamych vlastnosti samotnych neutrin.
Hodne se ocekava od kanadskeho experimentu s tezkou
vodou v Sudbury, ktery by mel probihat od druhe poloviny
devadesatych let a chronicky problem neutrin tak konecne
jednoznacne vyresit. O spravnost teorie termonuklearnich
reakci ve hvezdach vsak nejspis nemusime mit obavu, nebot -jak
poznamenal nositel Nobelovy ceny biolog F. Crick - "teorie,
ktera vyhovuje vsem faktum, je odsouzena k tomu, aby byla
chybna, jelikoz alespon nektera fakta jsou urcite spatne".