Otištěno ve Věstníku pražské pobočky České astronomické společnosti, č. 8-9 (1997), str. 5. Zemřel profesor Vladimír Vanýsek (8.8.1926 - 27.7.1997) RNDr. Vladimíra Vanýska jsem poznal v polovině padesátých let, kdy nám začal přednášet fyziku na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Věděl jsem ovšem, že je především vitální a neposedný astronom, jehož odborné zájmy sahaly od studia komet a ostatních složek meziplanetární látky až po výzkum látky interstelární. Když jsem pak přešel na odborné studium astronomie na Karlově univerzitě, nabídl mi dr. Vanýsek, že bude konzultantem mé diplomové práce, což jsem s radostí přijal, neboť jsem měl v té době podobné spády. Navíc jsem přirozeně rád jezdil z Prahy do Brna, kde jsem v té době bydlel a obráceně dr. Vanýsek, jenž pracoval v Brně, bydlel v Praze, takže naše konzultace probíhaly tu i tam. Pokud se nemýlím, byl jsem fakticky prvním diplomantem budoucího profesora Univerzity Karlovy - alespoň tak mi to pan profesor Vanýsek připomněl, když jsem mu při 75. jubileu vzniku ČAS předával pamětní diplom. Dr. Vanýsek byl velmi liberální školitel a to mi vyhovovalo; měl vždy upřímnou radost z toho, když se mi při práci podařilo vyřešit nějaký zapeklitý problém. Přitom chtěl, aby má práce nebyla pouhým záznamem pozorování (dostal jsem od něho pěkné snímky komety Arendovy-Rolandovy, které pořídil v Brně společně s dr. Karlem Raušalem a k tomu mi uložil získat úzkopásmové snímky reflekční mlhoviny NGC 7023 v souhvězdí Cefea tamějším 0,6 m reflektorem), ale abych se věnoval také fyzikální interpretaci měření. Po obhajobě mé diplomové práce v r. 1959 se naše cesty rozešly. Dr. Vanýsek krátce pracoval v Astronomickém ústavu ČSAV v Praze, ale už v polovině šedesátých let se habilitoval na matematicko-fyzikální fakultě UK, kde až do své smrti pracoval na katedře astronomie a astrofyziky resp. v Astronomickém ústavu UK. Podle mého soudu se významně zasloužil o proměnu profilu tohoto značně archaického pracoviště, kde se pěstovaly úzce vybrané klasické partie astronomie, na moderní instituci, kde se studují nosné problémy soudobé astrofyziky v těsně spolupráci s pracovníky katedry teoretické fyziky téže fakulty. Vanýsek sám věnoval hodně pozornosti také otázkám astrochemie a řada jeho prací z této oblasti se již stala klasickými. Prof. Vanýsek udělal mnoho i pro zapojení katedry do mezinárodní spolupráce. Sám působil delší dobu v zahraničí zejména v Amherstu v USA a v Bamberku v Německu, kde byl dokonce jeden čas úřadujícím ředitelem. Zastával postupně řadu funkcí v mezinárodních astronomických organizacích, zvláště pak v programu International Halley Watch a v kampani při sledování pádů úlomků komety Shoemaker-Levy 9 na Jupiter. Ač před několika lety odešel formálně do penze, jeho vědecká činnost se nijak nezmenšovala. Až do doby, kdy se ohlásily příznaky nevyléčitelné choroby, jezdíval pravidelně do Heidelberku zejména kvůli pozorovacím programům na infračervené družici ISO, úspěšně vypuštěné koncem r. 1995, a při svých návratech do Prahy vždy s nadšením referoval o tom, co nového se díky této jedinečné družici daří zjistit. Zásluhou pracovních i přátelských kontaktů s prof. Zdeňkem Kopalem byl jmenován členem redakčních rad mezinárodních časopisů Astrophysics and Space Sciences a Earth, Moon and Planets, kde byl v současné době vedoucím redaktorem. Napsal učebnici Základy astronomie a astrofyziky a zejména v posledních letech velkou řadu článků pro populárně-vědecké časopisy. Od r. 1995 působil též v českém Klubu skeptiků SISYFOS jako nekompromisní zastánce významu vědecké metody při zkoumání světa. Prof. Vanýsek byl od r. 1983 čestným členem České astronomické společnosti a k jeho sedmdesátinám mu kleťští hvězdáři nadělili planetku č 6426. Jeho odchodem ztrácí české astronomie osobnost, která se podstatnou měrou zasloužila o rozvoj astronomie u nás i ve světě. Jiří Grygar