Korektura 31.8.2000 JG pro Hobby Magazin

O vesmíru se dá vyprávět i v mateřské škole

LIBUŠE LHOTSKÁ
foto ŠTĚPÁN LUŤANSKÝ

Předávat laické veřejnosti vědecké poznatky tak, aby je pochopila a dokonce ji zaujaly, není jednoduché. Jedním z těch, kteří mají dar srozumitelně vyprávět o složitých problémech a procesech odehrávajících se ve vesmíru, je astrofyzik Jiří Grygar. Jeho jméno znají z populárně vědecké literatury, televize a rozhlasu nejen dospělí, ale i zvídavější dítka. První knížka - V hlubinách vesmíru - byla totiž napsána pro ně. Později ji následovaly další publikace pro mládež i dospělé a také například televizní seriál "Okna vesmíru dokořán", jehož scénář Jiří Grygar napsal společně s Vladimírem Železným a sám jej i uváděl.

* Součástí vědecké práce je také publikace odborných textů. Vy jste ale kromě toho napsal o astronomii už spoustu knížek a článků pro laiky, a to formou velmi přístupnou a srozumitelnou. Dalo by se tedy říci, že je psaní populárně vědecké literatury vaším koníčkem?
Ano, pokud se na to podíváme tak, že se psaní či přednáškám pro "neodborné" a věkově rozdílné skupiny věnuji ve svém volném čase. Za poslední roky se však mnohé změnilo a myslím, že by prezentace odborné činnosti na veřejnosti měla být automatickou součástí vědecké práce, a to z několika důvodů. Například proto, aby se co nejvíce lidí dozvědělo, že část daní vložená do vědeckého výzkumu nejsou peníze vyhozené do nějakých pochybných projektů. Zrovna tak by ale měli být více informováni politici, kteří o těchto investicích rozhodují a v neposlední řadě je důležité přijatelnou formou podporovat zájem mládeže a získávat tak "nové bojovníky".

* Vaše první knížka byla napsaná pro děti. Výpravná publikace Vesmír už byla trochu náročnější a zase úplně jinou formu jste musel volit například při tvorbě televizních či rozhlasových pořadů. Zdá se, že máte talent vysvětlit i velmi složitý problém či přírodovědecký "úkaz" téměř komukoli...
O astronomii jsem přednášel na všech možných stupních a úrovních - nejen na univerzitách či v akademických ústavech, ale i na středních a základních školách. Dokonce jsem měl besedu i v mateřské školce, což bylo velice roztomilé. Pokaždé se musím připravit na konkrétní posluchače podle stupně jejich věku a znalostí tak, abych je nezahltil přemírou odborných termínů. Je třeba vždy zvolit rozumný kompromis mezi vědeckou přesností, ale zároveň i srozumitelností.

* S těmito schopnostmi se z vás klidně mohl stát učitel anebo profesionální spisovatel. Jak jste vlastně přišel zrovna k astronomii?
Je pravda, že pocházím z rodiny, kde byli široko daleko samí kantoři, což na mě patrně zanechalo stopy a už jako dítě jsem se mezi vrstevníky snažil o jakousi osvětu. Například si vzpomínám, jak jsem si v šestnácti vyrobil svůj první dalekohled. První, co mě napadlo, bylo, že jsem si stoupl večer na roh naší ulice k lékárně a tam lákal lidi, aby se do něj podívali. I když jsem měl více zájmů (například i o lokomotivy), přece jen nejvíce převládaly přírodní vědy. Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale o tom, že se budu věnovat astronomii, jsem se rozhodl už v devíti letech. A od té doby jsem postupoval docela systematicky. Četl jsem veškerou dostupnou literaturu, snažil se sehnat ve svém okolí kohokoli, kdo o tomto oboru něco věděl, ať už to byl amatér nebo profesionál. Jako patnáctiletý jsem se v padesátých letech přihlásil v Brně na tehdy velmi populární výstavu Vývoj vesmíru, člověka a Země, kde jsem působil jako demonstrátor a tam mě zase dotazy návštěvníků nutily, abych si doplnil řadu dalších vědomostí. Totéž pak pokračovalo během vysokoškolských studií v Brně i v Praze. Po večerech jsem opět jako demonstrátor pracoval na hvězdárně a tam- v té tmě- lidé ztráceli ostych a kladli více dotazů. Tím mě přiměli studovat stále něco navíc a zároveň to díky bezprostřednímu kontaktu s návštěvníky byla velmi dobrá škola v popularizaci.

* Vědecky bádáte, píšete, přednášíte, jste aktivním členem různých vědeckých společností a klubů... Máte ještě čas na nějakou jinou zálibu či zábavu? Co třeba sport?
Od mládí mě téměř všude provázelo kolo. Byl to můj hlavní dopravní prostředek - například když jsem se v noci vracel z hvězdárny a už nejezdila žádná veřejná doprava. Léta jsem je využíval k jízdě do práce na observatoř v Ondřejově. Kolo považuji za šikovný dopravní prostředek i zdroj potěšení, který mi umožňuje všestranný pohyb a zároveň pomáhá udržovat se v kondici. Téměř dvacet let už pořádáme s dalšími kolegy astronomy o prázdninách pravidelné týdenní vyjížďky na kolech. Jezdíme vždy v nějakém regionu v Čechách, na Moravě nebo na Slovensku po místních hvězdárnách. Denně ujedeme 70 až 100 km a vždy si vybereme dobu okolo úplňku, kdy se na observatořích nedá pozorovat a tudíž je můžeme využít jako noclehárny. Mou velkou zálibou je také klasická muzika, kterou poslouchám hlavně při rutinní práci jako je čtení korektur, nebo sestavování bibliografie. Mám, myslím, velmi slušnou a široce založenou diskotéku, v jejímž repertoáru je téměř vše od gregoriánského chorálu až po skladby z druhé poloviny 20. století.

* Asi nejsem první, kdo se vás zeptá na váš názor na dnes tolik rozšířenou působnost astrologů...
Nejsmutnější pro nás astronomy či astrofyziky je, když si nás s nimi laická veřejnost plete. Před pěti lety jsme za podpory Akademie věd založili Český klub skeptiků - Sisyfos, který se snaží těmto pavědám nastavit jakési zrcadlo. Diskutovat se zastánci pavěd na racionální úrovni prakticky nelze (proto ten název Sisyfos), a tak těm, kteří se svými výkony na poli pavědy nejvíce "vyznamenají", udělujeme alespoň svérazná výroční ocenění - tzv. Bludné balvany, jak v kategorii jednotlivců tak i "družstev". ". I když je pro astrofyzika astrolog něco jako červený hadr pro býka v aréně, přece jen mohu říci, že mezi jednu z mých zálib patří i pošťuchování s ufology, kteří nám předkládají zaručeně pravá "vesmírná poselství", od kruhů v obilí po blízká setkání jánevímkolikátého druhu.
#