 Indický
lístek č. 3.
[3 iii 99 - závěrečný]
Vcera skoncila v Interuniverzitnim
centru pro astronomii a astrofyziku (IUCAA) dvoudenni konference o vztahu
vedy a sdelovacich prostredku, ktere se ucastnilo pres 50 prevazne indickych
vedcu, novinaru, vedeckych publicistu atd.
V uvodnim referatu druheho dne
ukazal J. Singh (CIET, Dilli) videokazety, prevzate z japonske a britske
TV. Jsou urceny detem a pruvodkyni prvniho poradu o vzniku urodne pudy
z odpadku vseho druhu byla puvabna asi 10tileta japonska holcicka, ktera
hrala svou roli naprosto suverenne a presvedcive. Druhy porad vysvetloval
animovane, k cemu je lidska kostra a treti popisoval zazrak videni. Mira
slozitosti vyrazovych prostredku se lisila, ale to neni podle nazoru recnika
tak podstatne jako fakt, ze vsechny technicke prostredky zde vzorne podporovaly
vysledny efekt: deti nenasilnou formou na dostatecne urovni o necem
vzdelat. Tvrdi, ze dvacetipetiminutove video ma tyz informacni obsah jako
bezna kniha. Nastupem novych technik se uplne zmeni vyucovani v klasickych
tridach a ucitel pak bude spise jako soucast technickeho zarizeni. Navzajem
se obohati klasicka televize a videoprogramy multimedialniho typu.
B. Basu (NISCOM, Dilli) hovoril
o svem petadvacetiletem usili vyuzit k popularizaci vedy rozhlas. Tyto
porady jsou levne, nevtirave, maji daleky dopad, ale ovsem chybi jim vizualni
slozka. Krome tydeniku, ktery se v nekolika recech pripravuje primo v Dilli,
existuje i rozhlasovy magazin Radioscope v anglictine, produkovany v Bangalore.
Vyuzivaji vsech formatu, od prednasky, pres rozhovor, panelovou diskusi,
rozhlasove reportaze a telefonicke vstupy posluchacu az k rozsahlym komponovanym
serialum.
Jejich hlavnim programem je porad
-- serial o 104 epizodach v 17 kapitolach, nataceny soubezne v 18
jazycich - patrne jedinecny projekt sveho druhu na svete. Je urcen detem
od 10 do 14 let. Zacina vznikem vesmiru a zivota a pokracuje az do vzniku
a vyvoje cloveka, techniky a k uvaham u budoucnosti lidstva. Soucasti serialu
jsou otazky pro posluchace, ktere se pak vyhodnoti a vitezove dostanou
drobne odmeny. Na deset otazek posledniho serialu prislo celkem 57 tisic
odpovedi, z toho 6 % bez chyby, 11 % s jednou chybou, 18 % se dvema chybami
a 19 % se tremi chybami. Otazky byly uverejnovany predem v tisku, ale voleny
tak, ze bez podrobneho sledovani rozhlasoveho poradu se na ne nedalo spravne
odpovedet.
A. Kembhavi (IUCAA, Pune) popsal
pokus vylozit zaklady astrofyziky pomoci CD-ROM. Kvuli usnadneni kompatibility
programovali cely disk pro cteni prohlizeci Nestacepe resp. MS Explorer.
Nejvice starosti jim delaly animace, ktere jsou pracne, ale velmi pritazlive.
Komplexni pusobeni na divaka a moznost listovat v textu vsemi smery patri
k prednostem multimedialniho pristupu (CD jeste neni hotove, ale na muj
vkus bylo dosti narocne, na urovni posledniho rocniku gymnazia). Prodejni
cenu odhaduji na 550 Rp (1$~ 47Rp).
P. Tupe se venoval moznostem popularizace
vedy v jazyce marathi (tim se mluvi v okoli Pune) a K. Mohan timtez pro
jazyk Telegu. Pouze deset procent Indu totiz rozumi anglicky (to je ovsem
skoro 100 milionu lidi!).
K. Manuulova (Deccan Herald, Bangalore)
ukazala, jak se da veda v novinach udelat stravitelnou pro laiky. Je potrebi
udelat vedu zajimavou jednak jako vedecti spisovatele a jednak jako vedecti
redaktori casopisu ci deniku. Nejvyznamnejsi temata jsou biologie, zdravi,
informatika, medicina, vedecka politika a technika. Disutovala problem
popularizace konceptu globalniho oteplovani a geneticky modifiovanych organismu.
Jako pisatele je treba opustit zduraznovani sebe sama, a naopak vse adresovat
prijemci informace.
Dalsim recnikem byl jeden z indickych
nositelu ceny UNESCO Kalinga N. Sehgal (NCSTC&VP, Dilli). Hovoril o
zkusenostech, ktere ziskalo jeho popularizacni centrum, zalozene roku 1984
a centrum VP, pracujici od roku 1993. (Stimulem k zalozeni NCSTC bylo prave
udeleni Ceny Kalinga jmenovanemu, ktery je od te doby reditelem ustavu.)
Autor uvedl, jak se zmenil pristup
k populariaci vedy v Indii, na prikladu uplnych slunecnich zatmeni, pozorovanych
na indickem uzemi 16. unora 1980 a 24. rijna 1995. V prvnim pripade o cele
zalezitosti nikdo ani necekl, skoro jako by byl vyhlasen vyjimecny stav.
Lide se pak nadchazejiciho zatmeni spise bali a sirila se fama, ze je nebezpecne
zatmeni sledovat a lepsi je prezit celou neblahou udalost zavreny pod strechou.
V druhem pripade zacala vzdelavaci
celostatni kampan jiz rok před zatmenim a byla velmi inteznivni sest mesicu
pred zatmenim. Autor organizoval pro televizi prime prenosy na ctyrech
ruznych stanovistich podel pasu totality. Nicmene i zde doslo ke komicke
situaci, kdy ministerstvo skolstvi a vzdelavani ukaz propagovalo a doporucovalo
lidem jeho sledovani za prislusnych podminek; ministerstvo zdravotnictvi
vydalo opet varovani, ze je nebezpecne zatmeni sledovat, a ze maji lide
zustat doma. Nastesti prave tato kontroverze prispela k popularizaci krasneho
prirodniho ukazu. (Ze bychom neco takoveho zkusili nyni u nas doma?)
Podle Sehgala je to s novinari
a vydavateli tezke, nebot si mysli, ze pomoci popularizace vedy se nedaji
prodat zadne reklamy, ze veda nema zadne podporovatele a ze nemuze byt
predvedena zajimave ci dokonce jako vzrusujici dobrodruzstvi. Zkusenost
NCSTC vsak ukazuje, ze to je hluboky omyl. Nyni jde o to stale se obracet
na sirokou verejnost a tim ji ziskavat na svou stranu (to jde celkem dobře)
a za druhe navazat dialog s onemi vydavateli a postupne vymytit jejich
predsudky. Idealni by bylo, kdyby verejnost sama vyjadrila svou touhu po
vedeckych poznatcich, na to vydavatele budou slyset velmi zretelne. V kazdem
pripade jsou uplna zatmeni Slunce naprostym pozehnanim pro popularizaci
vedy, jak se indicti popularizaotri za onech patnact let mezi poslednimi
totalitami naucili.
A. Bandyopadhyay z Kalkaty hovoril
o popularizaci astronomie na odlehlem venkove, kde casto dosud neni ani
elektrina, takze TV ci radio nepripadaji v uvahu. Cela desetileti proto
objizdi on i jeho spolupracovnici tyto oblasti v aute, v nemz vozi diaprojektor,
platno a generator proudu. V improvizovancyh poslucharnach pak vypravi
naprosto zakladni veci za velkeho zajmu vesnicanu a hlavne deti. Bojuje
tak proti ruznym predsudkum, mezi nimiz v Indii hraje asi hlavni roli astrologie.
O jeho uspechu svedci i to, ze mu ruzni astrologove vyhrozovali docela
vazne zabitim, a musel pozadat o policejni ochranu. Bandyopadhyay citoval
Ernsta Haeckela z roku 1898, ktery se zasazoval o energickou popularizaci
vedy. Podle nazoru autora to vsak vetsinou nemohou delat sami vedci, nebot
ti casto popularizaci kazi stejne jako nekteri novinari. Je to totiz specialni
umeni, ktere je vicemen celozivotni naplni. Jako priklad nezodpovedne popularizace
uvedl lonskou aferu s predpovedi velkeho meteorickeho deste Leonid. To
velmi poskodilo prestiz nejen astronomie, ale vedy vubec.
V poslednim referatu B. Phondke
(NISCOM, Pune) vypravel o svých zkusenostech s popularizaci, ktere ziskal
jako vedec i jako novinar. Vedci a novinari maji leccos spolecne, napr.
jde o tvurci hledani, vytvareni novych informaci a vzdelavani verejnosti
o opravdovych novinkach. Pouzivaji k tomu vyzkumnou metodu, byt jednou
spise orientovanou prirodovecky a podruhe spolecensky.
Obe skupiny vsak maji naprosto
odlisnou filosofii. Vedci chteji presnost, hovori o jakychsi pravdepodobnostech
a snazi se ziskat doplnujici dukazy o verohodnosti svych vysledku. Novinari
maji jiné priority a cesty k jejich dosazeni, ale bez ohledu na to je informovani
verejnosti v nejvlastnejsim zajmu vedcu. Meli by to delat zodpovedne a
autenticky.
Vysledky konfrence kratce shrnul
S. Raychaudhury (IUCAA, Pune). Je zrejme, ze ponechat popularizaci v rukou
vedcu samotnych stejne jako v rukou samotnych novinaru by vedlo ke katastrofe.
Poukazal na posledni velke chyby, napr. nebezpeci srazky Zeme s planetkou,
Hawkingovo tvrzeni, ze brzy budeme mit teorii vseho, nebo ze objev fluktuaci
reliktniho zareni druzici COBE je nejvetsi vedecky objev vsech dob. Stejne
tak nesmyslne bylo tvrzeni, ze COBE objevila stopy Bozich prstu stvoreni
sveta.
Zminil jsem se o nedavne britske
ankete, kde se urcovaly britske osobnosti posledniho tisicileti a vyhral
s prevahou Shakespeare. Darwin byl ctvrty a Netwon dokonce az paty, a oba
dohromady dostali mene hlasu nez sam Shakespeare. Ptal jsem se, koho by
oznacili za indickeho vedce stoleti a jednohlasne vsichni vykrikli: no
prece Raman! Za indickou osobnost stoleti take jednoznacne povazuji Gandhiho.
Z ceskych vedcu znali Heyrovskeho a Wichterleho.
Ucastnici se rozjizdeli domu s
nazorem, ze byla zalozena dulezita tradice, takze uz se mluvilo o pristi
konferenci s vetsi ucasti domacich i zahranicnich specialistu. Prijemne
prostredi v Pune k tomu opravdu vybizelo.
No a na uplny zaver techto neucesanych
dojmu a upominek jeste jeden pekny citat: "Vedci chteji byt uzkostlive
presni a zalezi jim na recenznim rizeni, pricemz uzaverky se pohybuji v
radu mesicu. Naproti tomu sdelovaci prostredky si preji, aby se referovalo
tady a ted, pokud mozno mene nez peti vetami a tak, aby se stihla odpoledni
uzaverka pro tiskovou zpravu."
P.S. Nez popreji prijemcum Listku
naposledy z Pune dobrou noc, chci jeste pripomenout, ze zatimco jsme schuzovali,
cela Indie slavila podivuhodny svatek Holi, jehoz podstatu mi sice vysvetlovali,
ale vubec jsem ji nepochopil. Zato jsem videl nasledky. Veskere okolni
obyvatelstvo je pomalovano pravymi indianskymi barvami, mezi nimiz vitezi
rumelka, ktera se na vetsinou hnede kuzi dobre vyjima. Ty barvicky maji
ve vlasech i po celem obliceji a zda se, ze jsou vicemene nesmytelne, nebot
obsahuji znacne mnozstvi olova... Pomalovanych Indu je uhrnem asi miliarda
(minus 55 ucastniku nasi konference.) |