Psáno pro Hostivařsko-záběhlické farní listy (unor 2000)
S blížícím se koncem roku 1999 se ve sdělovacích prostředcích
předháněli hvězdopravci, vědmy a další šarlatáni v barvitém
líčení hrůz, které nás čekají a jež údajně již v polovině 16.
stol. předpověděl arcišarlatán Michel de Nostradame (1503-1566),
zvaný Nostradamus. Ve skutečnosti z těch užvaněných proroctví
nic nevyšlo. Nepřišel Král strachu a neobjevila se dvě Slunce,
hladce jsme přežili jak úplné sluneční zatmění 11. srpna, tak
meteorický déšť Leonid 18. listopadu ba i silvestrovskou půlnoc
1999/2000. Tehdy ovšem nenastal konec XX. století a druhého
tisíciletí - na skutečný přelom tisíciletí a století si musíme
počkat až do půlnoci z 31. prosince 2000 na 1. ledna 2001,
jelikož křesťanský letopočet začal datem 1. ledna roku 1 po Kr.
Katastrofisté se však brzy otřepali ze svých blamáží a snaží se
nás přesvědčit, že se něco hrozného stane 5. května r. 2000, kdy
se Slunce, Měsíc a očima viditelné planety soustředí v malé
výseči zvířetníku na rozhraní souhvězdí Berana, Velryby, Býka
a Ryb. Tento úkaz však zdaleka není tak vzácný, jak by se mohlo
zdát na první pohled. Za poslední dvě tisíciletí došlo
k obdobnému - ba ještě těsnějšímu - seřazení zmíněných těles na
obloze již čtyřicetkrát, a nikdy to žádné patrné následky pro
Zemi a její obyvatele nemělo. Není k tomu totiž žádný důvod.
Hvězdopravci zřejmě nevědí, že zmíněná kosmická tělesa jsou od nás
ve směru zorného paprsku nestejně vzdálena, takže se v kosmickém
prostoru k sobě nijak nepřiblíží a jejich působení na Zemi je -
s výjimkou nejbližšího Měsíce a vzdáleného leč nejhmotnějšího
Slunce - naprosto mizivě nepatrné. Fyzikálně nás více ovlivňuje
každé obří dopravní letadlo, které nad námi přelétá, spíše než
všechny zmíněné planety dohromady.
Stejně komicky působí úvahy, že se s lidstvem brzy něco stane,
jelikož počátkem příštího století skončí "věk Ryb" a začne "věk
Vodnáře". To souvisí se směrem k souhvězdí zvířetníku, do něhož
se Slunce promítá v den jarní rovnodennosti. Směr se totiž zvolna
mění vlivem kolébání zemské rotační osy vůči vzdáleným hvězdám
- tomuto úkazu, který zná každý, kdo viděl jak se kolébá
roztočená dětská káča - říkají astronomové precese. Jedna
precesní otočka trvá Zemi skoro 26 tisíc roků, a jelikož máme 12
souhvězdí zvířetníku, tak vždy po 2150 letech se Slunce v den
jarní rovnodennosti přesouvá do dalšího zvířetníkového znamení.
Jde o ryze geometrickou záležitost, která nemá na pozemský život
pražádný vliv.
Astronomické vyhlídky pro přežití lidstva v nastupujícím třetím
tisíciletí jsou proto naprosto skvělé - pokud si to sami lidé
svou neuvážeností ve vzájemných vztazích a netečností vůči
poškozování životního prostředí nepokazí sami.
Jiří Grygar