Psáno pro Hostivařsko-záběhlické farní listy (unor 2000)

Přelom tisíciletí - hrozba či naděje?

Jiří Grygar

S blížícím se koncem roku 1999 se ve sdělovacích prostředcích předháněli hvězdopravci, vědmy a další šarlatáni v barvitém líčení hrůz, které nás čekají a jež údajně již v polovině 16. stol. předpověděl arcišarlatán Michel de Nostradame (1503-1566), zvaný Nostradamus. Ve skutečnosti z těch užvaněných proroctví nic nevyšlo. Nepřišel Král strachu a neobjevila se dvě Slunce, hladce jsme přežili jak úplné sluneční zatmění 11. srpna, tak meteorický déšť Leonid 18. listopadu ba i silvestrovskou půlnoc 1999/2000. Tehdy ovšem nenastal konec XX. století a druhého tisíciletí - na skutečný přelom tisíciletí a století si musíme počkat až do půlnoci z 31. prosince 2000 na 1. ledna 2001, jelikož křesťanský letopočet začal datem 1. ledna roku 1 po Kr. Katastrofisté se však brzy otřepali ze svých blamáží a snaží se nás přesvědčit, že se něco hrozného stane 5. května r. 2000, kdy se Slunce, Měsíc a očima viditelné planety soustředí v malé výseči zvířetníku na rozhraní souhvězdí Berana, Velryby, Býka a Ryb. Tento úkaz však zdaleka není tak vzácný, jak by se mohlo zdát na první pohled. Za poslední dvě tisíciletí došlo k obdobnému - ba ještě těsnějšímu - seřazení zmíněných těles na obloze již čtyřicetkrát, a nikdy to žádné patrné následky pro Zemi a její obyvatele nemělo. Není k tomu totiž žádný důvod. Hvězdopravci zřejmě nevědí, že zmíněná kosmická tělesa jsou od nás ve směru zorného paprsku nestejně vzdálena, takže se v kosmickém prostoru k sobě nijak nepřiblíží a jejich působení na Zemi je - s výjimkou nejbližšího Měsíce a vzdáleného leč nejhmotnějšího Slunce - naprosto mizivě nepatrné. Fyzikálně nás více ovlivňuje každé obří dopravní letadlo, které nad námi přelétá, spíše než všechny zmíněné planety dohromady.
Stejně komicky působí úvahy, že se s lidstvem brzy něco stane, jelikož počátkem příštího století skončí "věk Ryb" a začne "věk Vodnáře". To souvisí se směrem k souhvězdí zvířetníku, do něhož se Slunce promítá v den jarní rovnodennosti. Směr se totiž zvolna mění vlivem kolébání zemské rotační osy vůči vzdáleným hvězdám - tomuto úkazu, který zná každý, kdo viděl jak se kolébá roztočená dětská káča - říkají astronomové precese. Jedna precesní otočka trvá Zemi skoro 26 tisíc roků, a jelikož máme 12 souhvězdí zvířetníku, tak vždy po 2150 letech se Slunce v den jarní rovnodennosti přesouvá do dalšího zvířetníkového znamení. Jde o ryze geometrickou záležitost, která nemá na pozemský život pražádný vliv.
Astronomické vyhlídky pro přežití lidstva v nastupujícím třetím tisíciletí jsou proto naprosto skvělé - pokud si to sami lidé svou neuvážeností ve vzájemných vztazích a netečností vůči poškozování životního prostředí nepokazí sami.

Jiří Grygar